Šafránková, poslankyně za stranu SPD, se ve svém vyjádření jasně postavila proti tomu, aby zdravotnická zařízení suplovala sociální služby. V českém zdravotním a sociálním systému existuje důležitá distinkce mezi těmito dvěma oblastmi. Zatímco zdravotnická zařízení se zaměřují na lékařskou péči a diagnostiku, sociální služby mají za cíl podporovat a usnadňovat život lidem s různými formami znevýhodnění nebo potřebami, ať už se jedná o seniory, osoby se zdravotním postižením nebo rodiny v těžké životní situaci.
V poslední době se v odborné veřejnosti i mezi politiky objevila diskuze o tom, jak by měly být tyto služby organizovány a financovány. Šafránková zdůraznila, že je nezbytné, aby zdravotnická zařízení plnila svou primární roli a nezapomínala na svůj vlastní účel. Podle ní by bylo krátkozraké a neefektivní očekávat, že lékaři a sestry v nemocnicích budou nahrazovat služby sociálních pracovníků, kteří jsou školeni a vybaveni na to, aby s těmito specifickými potřebami pracovali.
Ve svém prohlášení se také zabývala problematikou nedostatečné koordinace mezi zdravotnickým a sociálním sektorem. Tato situace může vést k tomu, že se pacienti dostávají do situací, kdy mají vysoké zdravotní potřeby, ale současně potřebují také sociální podporu, kterou jim není schopna poskytnout ani zdravotnická zařízení. Tento nedostatek koordinace pak zhoršuje kvalitu péče a zvyšuje tlak na oba sektory.
Kromě toho Šafránková zmiňuje otázku financování. Jak zdravotnický, tak sociální sektor čelí značným finančním výzvám, což může vést k predikcím, že některá zařízení by mohla začít prioritizovat lékařské služby na úkor těch sociálních. To by mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro zranitelné skupiny obyvatelstva, které by se mohly ocitnout bez potřebné pomoci.
Vzhledem k demografickým změnám ve společnosti, kdy populace stárne a s tím roste potřeba komplexní péče, je také potřeba nalézt efektivní model spolupráce mezi oběma sektory. Je nutné, aby se zdravotníci a sociální pracovníci více propojení a spolupracovali na úrovni poskytování péče. Tato interdisciplinární spolupráce by mohla přispět k omlazení a zefektivnění poskytovaných služeb.
Politické debaty na toto téma se zdají stále aktuální a je pravděpodobné, že na toto téma budou pokračovat diskuze jak na úrovni parlamentu, tak v rámci odborných a laických organizací. Obě oblasti – zdravotnictví a sociální služby – musí společně hledat a vytvářet udržitelné a efektivní modely, které odpovídají potřebám obyvatelstva, aby byla zajištěna kvalitní a dostupná péče pro každého.
