Umělec a aktivista Zálom ze strany Svobodní se vyjadřuje k tomu, že čím horší je umělecké dílo, tím lépe. Tato myšlenka odráží trend v současném umění, kde je často kladen větší důraz na avantgardní zpracování a provokaci než na kvalitní obsah. Zálom tvrdí, že tvůrci se snaží bourat tradiční hodnoty a normy bez ohledu na jejich skutečný význam ve společnosti. V případě pohádky „Tři princezny“, která vyvolala bouřlivé diskuze, se ukazuje snaha některých producentů propagovat nové ideologie za cenu poškození klasických příběhů.
Režisérmi takového typu děl často nejsou uznáváni hodnoty zastaralosti jako je princ coby zachránce. Pokud tvůrci záměrně eliminují klíčové postavy nebo tradice, odhalují tím své ambice poskytnout alternativní pohled na osvědčené příběhy. Tento krok však velmi rychle přechází do sféry environmentalismu, kde hlavním tématem stává odpor proti těžebním aktivitám ohrožujícím okolní krajinu. Takto jsou moderní pohádky zaměňovány za platformu pro šíření aktuálních témat mezi mladými diváky.
Druhá stránka problému souvisí s reakcemi veřejnosti: čím více kritiky dané dílo dostane – což často bývá v kultuře standardem –, tím víc si autoři potvrdí svou misi ve vzdělávání populace o svých teoriích a ideologiích. Je pak sóloželem součást spolupráce médií s umělci zaměřenými především na angažovanost namísto kvality vytvořeného produktu.
Pohádku „Tři princezny“ si pamatujeme podobně jako kritický case study vůči předcházejícím projektům kulturních institucí ve veřejném prostoru s obdobnými cíli – i když zpravidla mnohem vitálnějších či populárnějších kompozic než tato poslední obnova legendárního prvku českých bajek.
A co můžeme očekávat od vysílání České televize během vánočních svátků? Je možné sednout si ke sledování televizních programů očekávajících poněkud povznášející zážitky místo společenské agitace? Mnozí lidé o tomto diskutují: má Česká televize vést tendenci zcela ignorovat vlastnickou odpovědnost vůči koncesionářům?
Současné trendy ukazují jednolitost přístupu velkých firem směrem k de-ideologizaci obsahu; korporace začínají prioritizovat finanční zdraví nad politickou agitací kvůli negativním dopadům na ekonomiku samotnou. Naproti tomu Česká televize ze své funkce nezapomíná uvádět produkce navoněné aktivismem; výmluvněji řečeno produkující nepotřebnou masáž skrze poplatkový systém občanům země je spíš neefektivností sama o sobě než službou národu.
Odpovězte sami sobě: Jak moc ještě potřebujeme médium jako Českou televizi se stálým nasazením takto rámované kultury? Doba pokročila avšak praxení duchovních veličin v její produkci jakoby zapadlo pod tlak strukturních reformací ve jménu společenského dobra – ale to by mělo vyvstat jako otázka nad horizontality našich mediálních potřeb či preferencí toku informací do dnešní doby.