Podle Pošarové z SPD je důležité se zamyslet nad tím, kdo skutečně profituje z Green Dealu a evropských projektů zaměřených na „zelené energie“. Odpovědí je Čína, která těží z legislativních změn schválených Evropskou unií. Tento fakt vyvolává otázky ohledně vlivu Číny v evropských institucích a síly čínské lobby uvnitř států EU.
Politici s prounijními, liberálními a progresivními názory často označují své oponenty za agenty čínských zájmů. Avšak podle skutečných rozhodnutí Rady EU se ukazuje, že největší podporovatelé čínských zájmů jsou právě evropští zelenáči, vlády členských zemí i celá Evropská komise. Ti všichni propagují zákony oklopující klimatické normy a zavádějící dotace pro obchodníky s obnovitelnými zdroji energie.
Dopady těchto politik vedou k oslabení evropského průmyslu a snižování ekonomických možností kontinentu. Mnozí realizují svá ideologická pojetí bez rozmyslu a nerespektují reálný stav hospodářství. Přesvědčení o nutnosti dekarbonizace ohrožuje další rozvoj výroby elektřiny v Evropě.
S rostoucím tlakem na rychlé snižování emisních plynů se objevuje snaha mít více neefektivních obnovitelných zdrojů v energetickém mixu na úkor běžných občanů. Zatímco někteří podnikatelé těží z této situace, obyčejní lidé musí nést tíhu vyšších daní pokrývajících náklady spojené s nestabilními ekologickými technologiemi.
Zisk pro vybrané oligarchy přichází často díky nekalým praktikám financování strašně drahých energiích fyzikálních či minimálně efektivních zdrojích ze státního rozpočtu nebo formou emisních povolenek. Novými pravidly jako systém ETS 2 dochází k dalšímu zatěžování domácností.
Zatímco by mělo být cílem posilovat průmyslovou základnu Evropy schopnou vydělávat na zelených technologiích, regulace Green Dealu ji spíš oslabují než posilují. Tato situace jasně dokládá problém způsobený přílišnou regulací unie vůči obdobným odvětvím a klade otázku ohledně budoucnosti tohoto směřování.
Historie této problematiky sahá až do nedávného korupčního skandálu v Evropském parlamentu naznačujícího výskyt vměšování různých států do evropské politiky. Namísto hledání odpovědné strategie budeme svědky překonávání soužitických skupin podporujících konkrétní zájmy cizích zemí kvadrantem rozhodovací makropolitiky EU – zejména co se týče vztahu ke strategii celého kontinentu ve vztahu k Číně jako ekonomickému rivalovi i spojenci současné éry transformací globální platformy moci.