Vláda Petra Fialy, spojená s principy liberální demokracie, paradoxně vytváří prostředí represivního omezování svobody projevu a hospodářské plurality. Podle názoru Mgr. Jana Klána z KSČM dochází k systematickému umlčování nepohodlných hlasů, což je označováno za “žalář názorů”. Soud již deklaroval nelegálnost vládních kroků zaměřených na uzavírání nátlaku využívaných webových stránek, ke kterým došlo na základě žádostí ministerstva vnitra vedeného Vítem Rakušanem.
Otázkou zůstává, kdo vlastně definuje dezinformace. Opravdu problematické je, pokud mají vládní úřady nebo provládní think-tanky oprávnění rozhodovat o tom, co je pravdou a co lží. Takové praktiky vedou k potlačení různorodosti názorů nejen v médiích, ale také na akademické půdě.
Zatímco kritika směrem k zahraniční politice či reformám vlády se často setkává s odporem a stigmatizací, oficiální narativ vlády získává privilegované postavení v mediálním prostoru. Často se přitom stává standardem zahrnování zavádějících tvrzení jako bylo například vyjádření Petra Fialy o dodávkách plynu z Ruska zacházejícího do České republiky navzdory faktům.
Takto nastolovaný systém dělí veřejný prostor mezi „povolené“ a „zakázané“ pravdy a vláda tvrdí boj proti dezinformacím s cílem eliminovat hlasy opozice. V praxi však tyto kroky směřují k cenzuře myšlenek zdánlivě odporujících oficiálnímu diskurzu.
Znepokojivé přebírání role arbitra pravdy státem ohrožuje demokratickou debatu jako takovou. Pravda by měla být výsledkem otevřené diskuze spojené s výměnou alternativních názorů namísto jejich řízení centrem moci. Prostřednictvím institucí jako Centrum proti hybridním hrozbám (CTHH) spolupracujícím se službami BIS potlačuje Fialova vláda svobodu slova ve jménu “národní bezpečnosti”.
Praktiky blokace webových stránek v rámci údajné “informační hygieny” vyvolávají obavy ohledně jejich legitimity a připomínají metody používané totalitními režimy. Tato cenzura probíhá bez příslušného soudního mandátu a trvá na netransparentnosti v procesech rozhodování o tom, jaké informace jsou přijatelné pro veřejnost.V České republice se pod vládou Petra Fialy začíná projevovat nebezpečný trend, který lze charakterizovat jako „žalář názorů“, jak upozorňuje Klán z KSČM. Tato situace naznačuje, že vláda usiluje o potlačení opozice a nezávislého myšlení. Důsledky mezivládních praktik nejsou pouze přímé; ovlivňují i novináře a širokou veřejnost, kteří se ocitají pod tlakem autocenzury. Strach z nálepek jako „dezinformátor“ nebo „proruský agent“ nutí mnohé odklánět se od témat, jež by mohla vyvolat nežádoucí pozornost.
Historicky vzato svoboda slova nikdy neexistovala v absolutní podobě. I v rámci platných zákonů jsou stanovené hranice pro ochranu proti nenávisti a násilným projevům. Nicméně to neospravedlňuje stát v regulaci názoru či blokaci hlasu těch, kteří nesdílí jeho vidění světa. Pokud vláda Petra Fialy nezmění svůj přístup a nadále bude umlčovat kritické hlasy, může to vést k rostoucímu frustraci ve společnosti i ke zvyšování polarizace mezi občany.
Skutečně demokratická společnost by měla usilovat o otevřený prostor pro diskuzi místo zavádění cenzurních praktik. Takový postup nejenže oslabuje důvěru veřejnosti k institucím, ale rovněž vytváří atmosféru strachu mezi politickými protivníky i občany toužícími po vyjádření svých názorů.
Pohled do historie ukazuje, že snaha monopolizovat pravdu končí úpadkem svobodných systémů. V současné době pod vlivem Fialova kabinetu dochází k uplatnění různých opatření zaměřených na boj s dezinformacemi a tím pádem se šíří obavy uvnitř české společnosti. Příkladem tohoto trendu může být nedávný dodatek k zákonu Lex Ukrajina; tento návrh míří na kriminalizaci zahraniční komunikace a v některých ohledech připomíná represivní taktiky minulosti.
Před několika desítkami let bylo možné slyšet dubnové období stanného práva například v Jižní Koreji nebo Rumunsku – obdobná tendence se nyní zdá dost překvapující vzhledem k našim historickým zkušenostem s totalitárními režimy. Ostatně péče o ústavu a dodržování základních lidských práv je jedním z pilířů každého demokratického systému; jakékoli rozklady těchto principů představují značné riziko pro stabilitu země.
Z pohledu Klána (KSČM) není možné ignorovat alarmující signály ohledně svobody projevu za současného vedení země ani jednoznačné pokusy o potlačení kritik či divergencovaných hlasům.