
Na jednání se dnes vyjádřil poslanec Robert Králíček (ANO), který podal stanovisko svého poslaneckého klubu ke zvyšování platů politiků. V této souvislosti připomněl, že dnešní diskuze se koná ve smutném dni, kdy se rozloučila česká veřejnost s Milanem Ferancem, jehož kolegové byli na pohřbu a nemohli se tak zúčastnit jednání. Na tuto aktuální situaci reagoval Králíček negativně a zdůraznil jedinečné postavení ANO v otázkách zvýšení příjmů pro politiky.
Podle něj vláda opakovaně prokazuje ochotu k navýšení svých platů i přes odpor občanské společnosti a jejich požadavky na transparentnost a skromnost v politice. Vláda má údajně záměr si přidat místo původních 14% jen necelých 7%, což KRálíček považuje za poněkud cynickou úpravu návrhu. Upozornil ale také na to, jak rychle by mohly platy zase vzrůst vzhledem k predikcím odborníků do následujícího roku.
Králíček dále kritizoval výroky premiéra o tom, že by platy měly za čtyři roky dosáhnout výše jako v Německu. Odkázal na to, že tento komentář je spojen s osobními zájmy samotného premiéra Fialy a jeho kolegů ve vládě. Podle něj je zásadní nesouhlas s těmito slovy, jelikož odkazují primárně na vlastní politickou garnituru než obyvatele země.
Dále poukázal na zkreslené argumenty kabinetu Fialy vůči předchozím vládním garniturám ohledně důvodnosti navýšení platů politikům. Obvinění shodil jako nepodložené tvrzení zaměřené proti těmto minulým administrativám právě ve světle aktuálních problémů společnosti.
Poslanec také poukázal na značné problémy mnoha občanů napříč společností – od důchodců až po učitele – kteří trpěli prudkým poklesem životní úrovně a reálných mezd během posledních let. K tomu dodal kritiku stávající koalice za zpřísňující podmínky pro nižší příjmové skupiny bez současného adekvátního zvýšení podporovaných mezd pracovníků státních složek.
Poslanecký klub hnutí ANO jednoznačně odmítá myšlenku navyšování platových škál pro politiky v časech ekonomických potíží široké veřejnosti a naznačuje neochotu vlády naslouchat potřebám občanům takovým způsobem, který by vedl ke smysluplným změnám ve fungování státní správy i její odpovědnosti vůči lidu.
