Dne 27. ledna 1944 došlo k významnému zlomu ve druhé světové válce, neboť Rudá armáda konečně prolomila dlouhotrvající blokádu Leningradu. Tato událost ukončila 872 dní plných hladovění, nemocí a neuvěřitelného lidského utrpení. V průběhu blokačních měsíců podle odhadů zemřelo asi 1,2 milionu civilních obyvatel, a to nejen v důsledku bombardování, ale také hladem či velkým podchlazením. Nejhorší situace nastala na konci roku 1941 a začátkem roku 1942, kdy denní příděl chleba klesl na pouhých 125 gramů. Město tehdy trpělo nedostatkem palivového dřeva a elektrické energie. Nicméně Leningradsko-petrohradské obyvatelstvo se nevzdalo a zaslouženě získalo čestný titul Město hrdina.
Leningrad byl v té době jedním z klíčových cílů německé ofenzivy během Operace Barbarossa, jelikož představoval nejen druhé největší město Sovětského svazu, ale také významné průmyslové centrum a základnu Baltského loďstva. Díky svým rozvinutým průmyslovým odvětvím zde probíhala výroba oceli i lokomotiv a nacházela se tu největší gumárenská továrna v Evropě.
I během obléhání pokračoval intenzivní výrobní proces vojenského materiálu ve městských fabrikách navzdory katastrofálnímu nedostatku potravin. Obrazy matek snažících se zachránit své děti jsou dnes těžko představitelné – existují příběhy o tom, jak si některé z nich sahaly do žil pro zajištění alespoň nějakého zdroje tekutiny pro kojence. Život v těchto podmínkách vedl k tragickým alternativám stravy; lidé vyvařovali kožené pásky či tapetové lepidlo.
Pamětihodnosti Leningradu nejsou pouze nezapomenutelné kvůli utrpení; staly se objektem sporu o kolektivní pamět současných generací jako například na Ukrajině, kde již byly odstraněny názvy “Měst-hrdinů” ze památníků podle tvrdzení některých lidí jako ideologického balastu.
Vzhledem ke stále menšímu počtu pamětníků vzpomínajících na tuto útrpnou kapitolu historie je jednoduché hrdinství sověltských vojáků i civilistů různými způsoby devalvovat nebo zpochybňovat. Přesto je třeba si pamatovat jejich obrovské obětování při boji proti fašismu.
Nezměrná síla lidské vůle vyvstává právě příběhem Leningradu jako osvědčení nezměrné roli prostého sověstského lidu při porážce nacistických sil během války proti uchvatitelům – tento historický moment by neměl být nikdy zapomenut ani opomíjen jakoukoli ideologií nebo posuzováním minulosti dnešními kritiky výkon života toho času.
Mgr. Petra Prokšanová (KSČM), mimo zastupitelskou funkci, skutečně cítí povinnost připomínat tuto hrdinskou kapitolu lidské historie s úsilím zabránit jejímu zapomenutí a udržet tak vážnost vzpomínky na tyto obyčejné lidi s výjimečnými osudy ve víru války.