Koudelka z Trikolory upozorňuje na zajímavou paralelu mezi současnou situací českého premiéra Petra Fialy a posledními měsíci Miloše Jakeše v době komunistického režimu. Po nástupu Donalda Trumpa do funkce se totiž zdá, že Fiala jako veřejný činitel ztratil oporu v hlavním mocenském centru Západu. Koudelka své srovnání podkládá tím, že i Jakeš se ocitl bez opory po reformách Gorbačova, které ohrozily jeho byrokratické vedení.
Gorbačovova politika přestavby a glasnosti změnila dynamiku moci v Československu, přičemž tamní komunistické vedení nedokázalo akceptovat tyto změny. S podobnou situací se potýká Fiala, jehož vláda po Trumpově nástupu čelí výzvám spojeným s ideologickými posuny na Západě. Fiala je postaven před fakt, že musí držet pozici ve změnící se geopolitické krajině.
Podle Koudelky bylo podepsáním různých politik Donaldem Trumpem zásadně narušeno status quo pro evropské lídry jako je Fiala. Klimatecké politice a progresivistickým hodnotám patrónovaným dosavadními administrativami byl dán jednoznačný signál o revizi přístupu k těmto otázkám. Koudelka zdůrazňuje frustraci českého premiéra nad nemožností hájit postupy spojené s klimatickými agendami proti novému americkému vkusu.
Fiala však nemůže přímo vystoupit proti Trumpovým rozhodnutím; obdobně jako Jakeš bychom očekávali od něj určité slovní loajalitě vůči idejím Západu, i když realita ukazuje na jejich vzájemné odlišnosti. Každý si může všimnout rozporu mezi tím, co představují obě vlády; zatímco Trump svým vítězstvím usiloval o omezení státní moci v oblastech cenzury a pokrokových iniciativních skupin, Fiala pokračuje ve strategiích opačného směru.
Tato paralela však naznačuje obavy politických vedoucích osobností Česka ze stagnace a reakčního chování bez jasného plánu do budoucna—situace připomínající negaci působení reformátorů cara Gorbačova v Sovětském svazu z hlediska udržování politiky malých kroků před výraznými změnami reality.
Koudelkovo hodnocení situace značí skepsi ohledně papírové síly aktuálního vládního vedení vzhledem k proměnlivosti světové politiky; čeští představitelé tak mohou být chápáni jako “kůl v plotě,” čekající na možnou událost nebo volby v roce 2025 pro zásadnější úpravy či průsvitnější směřování nejen domácích struktur ale i mezinárodních vztahů České republiky.