Radovan Vích z hnutí SPD se domnívá, že je nezbytné česko-slovenské vztahy obnovit. Podle něj současná situace vyžaduje, aby obě země navazovaly intenzivnější mezivládní konzultace, zejména s ohledem na aktuální mezinárodní problémy a postoje slovenské vlády k migraci či válce na Ukrajině. Zanedbávání dialogu může negativně ovlivnit nejen vzájemné vztahy, ale i českou pozici v regionální diplomacii a v rámci Visegrádské skupiny (V4). Dlouhodobé historické vazby mezi oběma národy by měly být posilovány namísto jejich oslabování.
Historie česko-slovenských vztahů sahá tisíce let zpět. Jazyková příbuznost a slovanství nás spojily už dávno před vznikem samostatného státu. Československo jako státní útvar existovalo více než sedmdesát let a přineslo mnohé pozitivního za předchozích desetiletí společného života. Po rozdělení v roce 1993 se pro mnohé občany obou států stalo obtížným vybrat si jediné občanství; mnoho lidí zůstalo napojeno jak na Českou republiku, tak na Slovensko.
Důležitým aspektem blízkosti našich národů je také fakt, že během vojenského výcviku byli muži často přemisťováni přes hranice, což vedlo k vytváření smíšených rodin a několika generationských vazeb. Tyto rodinné spojení jsou dnes stále silné díky četným česko-slovenským svazkům, které vznikaly jak před tak i po změně politického režimu po roce 1989.
Sociokulturní oblast mezi Čechy a Slováky je velmi podobná, což usnadňuje vzájemné porozumění bez potřeby podrobnějších vysvětlování nebo úvodních diskuzí o politických otázkách. Oba národy sdílí mnoho vzpomínek a zkušeností z doby společného státu i po jeho rozdělení; právě proto považuje Vích za nemoudré zahodit tyto tradice kvůli politickým neshodám nebo momentálním odlišnostem při řízení států.
V souvislosti s aktivitami vlády Petra Fialy (ODS) má Vích pocit, že dochází k umělému narušování této blízkosti ve prospěch jiných vztahů – například s Ukrajinou – což nesedne realitě obraz kultury nebo historie našich zemí. Snažit se dohnat dobře fungující sousedské vztahy s nepříliš mince klepajícími projektami není vstřícné ani pravdivé vůči historii Čechoslovákům jako celku.
Závěrem připomíná Radovan Vích důležitost diplomatického dialogu mezi Českou republikou a Slovenskem namísto pokusů o formální intervence do záležitostí druhého státu zvenčí či zasahování do volebních procesů na slovenském území jako neetická tendence ze strany české politiky. Jeho apel je jasný: posilovat vědecký i kulturní dialekt skrze vzájemnou spolupráci místo tomu bránit názory zaměřenými на momentální konflikty či neporozumění.