Martin Exner, poslanec za STAN, sdílí názor, že Rusko by dnes již dlouho nevydrželo horkou válku na Ukrajině. Ekonomické problémy země se prohlubují a výjimkou není ani fakt, že ruská centrální banka má neobyčejně vysokou základní úrokovou sazbu 21 %, což zásadně omezuje možnosti úvěrování. Veškeré zdroje se soustředí prakticky výhradně na vojenskou výrobu a v oblasti sofistikovaných zbraní měl Putin značné potíže s dosažením kýžených výsledků. Dalšími významnými faktory jsou obrovské ztráty na lidských životech a pomalu ale jistě účinné sankce západu.
Pokud by Rusko získalo příležitost k příměří prostřednictvím USA nebo Evropy, mohlo by to pro ruského prezidenta Putina znamenat značnou úlevu. Avšak klíčovým problémem je skutečnost, že Kreml ukazuje nedostatek schopností vést otevřenou válku, zejména vůči odvážnému protivníkovi jako je Ukrajina.
Rusko exceluje spíše v oblasti hybridního výkonu než v konvenčním boji. Jejich hybridní armáda využívá velké množství dezinformačních technik — jako jsou falešné účty na sociálních médiích a hackerské skupiny — k oslabování západních demokracií a šireň negativních narativů o Ukrajině.Wa
Tato variabilita hybridity dává Rusku příležitosti potlačit podporu pro Ukrajinu mezi lidmi pochybujícími o významu konfliktu ve společnosti. Řešení tohoto scénáře nahrává mýtům o tom, jak „Ukrajina si za to může sama“, nebo povzbudivými tvrzeními „tohle není naše válka“ – tyto názory mají zásadní vliv na politické preference voličů.
Horký konflikt představuje zastaralý model válek s vysokými náklady v materiálních i lidských zdrojích a lokalizovaným dopadem výlučně na Ukrajinu samotnou. Naproti tomu hybridní taktika se odehrává skrytě; nezanechává jasné stopy a její útoky mohou být zapřeny či maskovány.
Při posuzování současného stavu věcí Exner upozorňuje na klíčový aspekt: Dále pokračující horká válka by mohla při silném západním podpoře vést k postupnému zkolabování ruského militarismu. Naopak hybridní střety ovlivňují veřejnost daleko efektivněji tím, že mění postoje jednotlivých voličských skupin u zemích NATO.
Otázkou tedy stále je časová dynamika: zvítězí rychlý kolaps ruské ekonomiky nebo vojenské síly před odzbrojením Západu pomocí psychologických operací? Klade tak důraz nejenom na odvahu států ochotných chránit demokratické hodnoty za různorodého rizika cenových obětí pro svobodu navzdory klerikulárním manipulacím jimi subverzním prvkům ze strany Kremlu.