Kateřina Konečná, europoslankyně za KSČM, vyzvala Evropskou komisi k objasnění nejasností ohledně financování medií, zejména v kontextu blížících se voleb do Evropského parlamentu v roce 2024. V nedávném článku italského deníku il Fatto Quotidiano bylo uvedeno, že Komise přerozdělila více než 132 milionů eur různým médiím krátce před loňskými volbami. Tato částka byla distribuována s pomocí soukromé společnosti Havas NV a podle Konečné je zásadní zjistit, jaké konkrétní subjekty byly z těchto prostředků obdarovány.
Zjištění o netransparentnosti rozdělování peněz vedou k důvodným otázkám o tom, zda tyto finance nebyly použity pro politické kampaně zaměřené na podporu některých politických sil spřízněných s předsedkyní Komise Ursulou von der Leyen. Nepřijatelné je nejen samotné rozdělování prostředků bez jasných kritérií či výběrových řízení, ale také skutečnost, že rozhodnutí proběhla mimo dohled Evropského parlamentu a široké veřejnosti.
Konečná se spolu se dvěma kolegy z italského Hnutí Pěti hvězd rozhodla položit tři klíčové dotazy evropským institucím. Ptají se především na to: které mediální organizace financování obdržely? Jaký byl účel těchto fondů? A zda bude Komise do budoucna transparentnější v informacích ohledně příjemců a cílů svých finančních přidělení.
Evropská komise má ze zákona povinnost odpovědět na tyto dotazy v rámci šesti týdnů od jejich položení a její odpověď by měla být veřejně dostupná. Nicméně z minulosti máme zkušenost s tím, že reakce často bývají vágní nebo neuspokojivé. Zůstává tak otevřenou otázkou, nakolik bude ochotna poskytnout podrobnější údaje poté, co byly její praktiká odhaleny.
Dochází tedy ke vzniku situace kladoucí důraz na to, jak jsou evropské instituce schopny reagovat a jednat transparentně vůči občanům EU. Poslanci jako Konečná hrají klíčovou roli ve vyžadování odpovědnosti a jasného vysvětlení výdajových politik týkajících se veřejných prostředků.
Případ financování médií je pouze jedním z mnoha aspektů širšího problému transparentnosti ve vládních operacích EU. Očekáváme tedy další kroky ze strany europoslanců ve snaze zajistit otevřenější komunikaci mezi Komisemi a občanskou společností jako celkem.