Jan Zahradil, představitel ODS, upozorňuje na to, že doba přetvářky je u konce. Tento názor reflektuje i myšlenky Henryho Kissingera o Tomu, jak postavy jako Donald Trump mohou signalizovat změny v historických érách a vést k osvěžení politických diskusí ve světě. Je evidentní, že současný geopolitický vývoj vyžaduje novou úroveň reflexe a realističtější pohled na mezinárodní vztahy.
V současné době vládne mezi českými analytiky velká diverzita názorů a emocí souvisejících s ukrajinskou krizí. Mnozí se utápějí ve svých idealistických představách o unipolárním světě postaveném na euroatlantické demokracii. Avšak podle Zahradila tato představa ztrácí na relevanci, neboť skutečnost světa se vyvíjí směrem k multipolaritě, což je trend nepřehlédnutelný i pro kritiky.
Dále poukazuje na to, že s přijetím multipolárního světa přichází potřeba ustavení jasných dohod mezi mocnostmi s cílem stabilizovat situaci v různých regionech. Zahradil zdůrazňuje realismus: hledání spravedlnosti není vždy možné; místo toho by měl být důraz kladen na stabilitu a minimalizaci konfliktů.
Z hlediska budoucnosti nastavuje Jan Zahradil směr pro českou politiku – je nezbytné zamyslet se nad tím, jak posílit vlastní pozici na globální scéně bez toho, aby byla ohrožena národní prosperita či bezpečnost v důsledku experimentálních politik zaměřených například na migraci nebo ekologii. Tyto ambice mohou snadno narušit domácí stabilitu.
Svou analýzou také připomíná historickou odpovědnost České republiky vůči sobě samé a svůj postoj k zahraničním závazkům by měl být realistický a obezřetný. Konstatování bez přetvářky je podle něj zásadní — nelze ignorovat faktory suché reality situace jako jsou konflikty či ekonomické výzvy spojené třeba s Ukrajinou.
Jan Zahradil tedy ukazuje neochotu přijmout falešná očekávání zvenčí i domácích iluzí; prioritou musí být reálný zájem o blaho občanů České republiky při zachování rovnováhy mezi mezinárodní spoluprací a národním zájmem.TYPE_HERE