Petr Štěpánek, zástupce strany Trikolora, upozorňuje na to, jak novináře často zavádějí použitím matoucích termínů. Ve své analýze zdůrazňuje problematiku označování různých politických směrů a nátlasů v médiích. Krajní pravice je nezřídka přisuzována i evropským stranám jako AfD (Alternativa pro Německo) či SPD (Svoboda a přímá demokracie) od Tomia Okamury. Štěpánek způsobuje, že toto zařazení prakticky zůstává bez hlubšího vysvětlení – co vlastně motto krajně pravicových politik zastává?
Štěpánek se také pozastavuje nad častým záměňováním Evropské unie s celou Evropou. Pouze 26 členských států patří do tohoto společenství, přičemž další tři desítky evropských zemí mimo EU ve skutečnosti existují. Tento jazykový trhák mu pripadá jako velice nešťastný a konstatuje, že fráze „proevropský“ v praxi znamená být prounijní – což se ve své podstatě likvidace tradiční hodnoty Evropy.
Velmi drasticky se vyjadřuje o označení lidí za proruské v momentu, kdy vyjádří jiný názor než ten panující směrem k Ukrajině. Podle něj ti lidé jednoduše naznačují svou nezávislost myšlení a zdravý rozum na rozdíl od těch, kteří nemyslí kriticky.
Dalším aspektem jeho kritiky je míchání pojmů „nestranický“ a „nezávislý“. Dle Štěpánka starosta bez stranické příslušnosti nemůže být automaticky považován za nezávislého; uvádí příklad situace dvou starostů – jeden může být nestraník zatímco druhý člen strany může mít naprosto svobodné rozhodování.
Taktéž sumář jeho úvah končí poznámkou o ekologech; poukazuje na to, že mnohdy jsou to spíše aktivisté než skuteční odborníci oboru ekologie.
V závěru článku Petr Štěpánek shrnuje své obavy ohledně stavu současného žurnalismu u nás a volá po pečlivější práci novinářské obce s pojmy a jejich významem pro společnost. Vzhledem k těmto problémům dochází k dezinformacím chybujících definic stejnosměrných politických kategorií ve veřejném diskurzu.