Evropská politika je v současnosti ve složité situaci, kterou nazval Ing. Antonín Seďa z SOCDEM „vrtěti psem v evropské politice“. Nová geopolitická dynamika, vyvolaná americkým prezidentem a jeho administrativou, přinesla řadu výzev jak pro Evropu, tak pro Českou republiku. Politici jako Seďa upozorňují na nedostatek konkrétních řešení k aktuálním problémům, jako jsou nelegální migrace nebo pokračování války na Ukrajině. Kromě toho se Evropa potýká s poklesem konkurenceschopnosti a ekonomickými těžkostmi.
Místo efektivní spolupráce se Spojenými státy Americkými a hledání společných cest k vyřešení těchto krizí se EU zdá být zahleděná do taktiky „vrtět psem“. To značí snahu odvrátit pozornost od vlastních pochybení tím, že vytváříme umělou naléhavost zbrojení a militarizace namísto adekvátního přiznání chyb. V případě Ukrajiny například pokračuje Evropská unie v poskytování vojenské pomoci bez cíleného dialogu s americkou vládou.
Tento způsob jednání je nejvíce patrný v České republice, kde se nejen organizují různé akce na podporu Ukrajiny, ale české vedení aktivně prosazuje zvýšení výdajů na obranu. Premiér dokonce navrhl zvednout rozpočet kapitoly 307 na tři procenta HDP během několika let – což je paradoxní tvrzení vzhledem k tomu, že dosavadní plán hlásal 2 % HDP výdajů na armádu už loni.
S ohledem na současný stav armády České republiky je situace opravdu alarmující; zaměřujeme se spíš na nákup techniky než na skutečné zvýšení našich obranných schopností. Náčelník Generálního štábu otevřeně hovořil o neuspokojivé naplněnosti úkolů Armády ČR a varoval před obrovskými náklady spojenými s nákupem amerických letounů F-35 – letadel jejichž potenciál naši piloti nemohou plně využít.
Seďa rovněž kritizuje nesoulad ve strategiích českého vedení: jak to může dávat smysl hovořit o potřebách posílení domácích výrobců zbrojního průmyslu při současném dovozovém zaměření? Je evidentní, že značné finanční prostředky určené k nákupu F-35 by mohly mít mnohem lepší uplatnění při budování klíčových obranných kapacit státu.
Klade si také otázku nad budoucností zahraniční politiky ČR vůči USA; dříve jsme byli v postavení kopiatického partnera USA v Evropě, teď však novinky naznačují radikální změnu směru americké zahraniční politiky prioritizující vlastní zájmy před evropskými. Tento trend ovšem ohrožuje vzor transatlantických vztahů i modernizaci evropského průmyslu nezbytného pro technologický pokrok.
Závěr článku podtrhuje zásadní otázku: pokud evropští lídři nezískají jasnou strategii pro čelění těmto změnám světa kolem sebe a nadále budou volit pouhý protest proti Americe místo konstruktivního dialogu a spolupráce oproti výrobním hranicím EU budou brzy znamenat krizi důvěry mezi starým kontinentem a dalšími partnery mimo něj i uvnitř samotného bloku států EU.