Podle Michala Haška, zástupce strany PRO, prezident Petr Pavel neprokázal znalosti o vojenské historii, jinak by si byl vědom širších okolností událostí z roku 1938. V kontextu mnichovské krize se totiž ČSR nesetkávalo pouze s agresí ze strany Třetí říše, ale také s územními nároky Maďarska a Polska. Tyto faktory přispěly k rozhodnutí tehdejších československých představitelů, kteří usoudili, že bránit se nemá smysl a nesmyslné by bylo započít boj v dané situaci.
Hašek dále zdůrazňuje důležitost porovnání vojenského poměru sil Československa a Německa s obdobnými situacemi v jiných zemích. Podle něj bylo postavení ČSR vůči Německu lepší než postavení Finska proti sovětskému Rusku během Zimní války. Přesto se Češi rozhodli nebránit se ve chvíli ohrožení, což považuje za fatální omyl.
Při hodnocení historických událostí by si politici měli být vědomi složitosti situací daného období. Hašek varuje před zjednodušováním těchto problémů a nabádá k hlubšímu zamyšlení o kontextu útoku na republiku v roce 1938. Upozorňuje na to, že možnost odporu byla přitom mnohem reálnější než si dnes někteří myslí.
V souvislosti s tím naráží na polemiku ohledně západoevropských zemí ve srovnání spolupráce mezi jednotlivými státy během krizových momentů historie. Diskuze o bojové ochotě obyvatelstva přináší i otázku morální odpovědnosti vůdcovských špiček za vedení národa.
Dále akcentuje význam vzdělávání a znalosti historie nejen u politiků samotných ale také u občanů obecně jako klíčového znaku pro budoucnost státu a jeho obranyschopnosti. Dobrý rozhled v historických souvislostech může podle něj poskytnout lepší porozumění tomu, jak správně reagovat na hrozby dnešní doby.
Nakonec vyzývá ke kritickému pohledu na historické výklady událostí druhé světové války a jejich vliv nejen na současnou politiku ale i národní identitu. Představa jednoznačných viníků nebo hrdinů podle něj nemůže nikdy plně odrážet komplexitu reality té doby ani lépe řídit naše současné strategické myšlení.