V poslední době se na politické scéně stále více hovoří o zvyšování poplatků za veřejnoprávní média, což je podle Tomia Okamury ze strany SPD neakceptovatelné. Okamura tvrdí, že současná vláda svými kroky socialisticky zatěžuje všechny občany. Požaduje, aby se lidé a firmy nemuseli bát dalšího zdražování a má v úmyslu bránit zbytečným nákladům, které by měli hradit.
Okamura a jeho strana mají jasnou představu o tom, jak by měla vypadat politika financování médií. V plánech SPD je nejen zastavit zvyšování koncesionářských poplatků pro Českou televizi a rozhlas, ale dokonce úplně zrušit tento systém po nadcházejících volbách. Podle jeho názoru by měl platit poplatek pouze ten, kdo skutečně využívá služeb těchto médií.
Ještě závažnější je navrhované zavedení nových poplatků pro uživatele mobilních telefonů a počítačů s internetovým připojením. Okamura vyjadřuje obavy nad tímto trendem a varuje před dalším zatěžováním občanů povinnostmi placení různých daní za služby, které nemusí nutně chtít.
Poslanecký klub SPD se rozhodl vyjádřit nesouhlas s návrhem na zvýšení stávajících poplatků. Okamura zastává názor zakotvený v principu spravedlnosti – tedy že pouze ti diváci či posluchači by měli přispět na provoz médií s cílem zajistit jejich nezávislost a profesionalitu.
Další zajímavou myšlenkou je financování České televize prostřednictvím státního rozpočtu nebo prodejem vlastních produkcí společnosti. Tento model očividně osvědčuje i komerční subjekty v různých oborech mediálního trhu jako napřiklad ČTK (Česká tisková kancelář).
Dějiny české kinematografie dokazují, že filmový průmysl země byl schopen produkovat kvalitní obsah bez výrazného zásahu státu do financování; to vše při údajném zachovávaní uměleckého standardu i ekonomických výhodnosti pro stát samotný – některé filmy například dodnes vydělávají peníze za své mezinárodní výnosy.
Na straně druhé však dnes Česká televize podle mínění Okamury produkuje obsah méně atraktivní než dříve – zaměřuje se na pořady neprodejné široké veřejnosti místo vytváření výrobcích schopných konkurovat zahraničním formátům. Tato situace vede ke vzniku obav o kvalitu objektivního zpravodajství i publicistiky ve srovnání s komerčními médii.
Okamura rovněž kritizoval některé osobnosti veřejnoprávní scény jako pana Moravce za to, co považuje za jejich ideologicky zaujaté vystupování na obrazovce; sdílí názor o nezbytnosti transparentnosti smluv mezi těmito moderátory a Českou televizí co do vykazovaných honorářů taktéž jako otázku celkové důvěryhodnosti této instituce vzhledem k jejímu postavení ve společnosti.Okamura, představitel strany SPD, se kriticky vyjádřil k postavení veřejnoprávních médií, zejména České televize. Tvrdí, že veřejnoprávní média fungují ve prospěch vládnoucích struktur a značně preferují politiku koalice na úkor opozice. Tento nevyvážený přístup označuje za sociální manipulaci vůči občanům.
Dle Okamury je plánované zvýšení koncesionářských poplatků před volbami jen manipulativním krokem Fialovy vlády. Věří, že tzv. audit efektivity těchto financí je opomíjen a situace je spíše jako “úplatek” zaměřený na zajištění přízně veřejnosti před volbami. Předpokládá se tak příliv peněz do médií bez jasného určení účelu jejich použití.
Politik dále zmiňuje analýzu Rady České televize o poměru pozvání do diskusních pořadů mezi koalicí a opozicí; většina pozvání prý náleží koalici s minimálním zastoupením opozice. Upozornil také na svůj vlastní případ, kdy nebyl deset let pozván do klíčového diskusního pořadu „Otázky Václava Moravce“, což vnímá jako forme mediálního podvodu proti opozičním hlasům.
Okamura poukazuje i na rostoucí nedůvěru časté části populace k veřejnoprávným médiím v důsledku této jednostrannosti. Nicméně varuje před pokračujícími tendencemi ovlivňování společnosti prostřednictvím mediálních kanálů a zdůrazňuje potřebu systémových změn pro navrácení objektivity zpravodajství.
Dále obviňuje současnou vládu z politické korupce skrze návrh zákona o zvýšení koncesionářských poplatků a doufá v obdobný osvobozující výsledek volebních soužení pro občance během podzimních voleb. Spolu s hnutím SPD hodlá hlasovat proti těmto změnám a prosazuje názory o možném sloučení České televize s Českým rozhlasem pod kontrolu Nejvyššího kontrolního úřadu.
Na závěr Okamura navrhuje spravedlivější model financování televizní služby: možnost platit za službu pouze těm divákům, kteří ji skutečně chtějí sledovat – což by podle něj bylo efektivní řešení vedoucí k férovému přístupu k financování českých médií bez zatěžování ostatní populace nepotřebnými náklady.Tomio Okamura, předseda hnutí SPD, vyjádřil značnou kritiku na adresu České televize, kterou označil za “socialistickou” instituci, jež podle něj využívá každý způsob ke zdanění a zatěžování občanů v současné době. Podle Okamury se Česká televize dostává do pozice, kde si klade za cíl neustále oslabovat finanční situaci lidí prostřednictvím různých poplatků a daní.
Tato tvrzení se objevila v kontextu diskuze o financování ubytování pro ukrajinské uprchlíky. Okamura i jeho strana SPD dlouhodobě kritizují vládní politiky zaměřené na pomoc Ukrajincům a vyjadřují názor, že by vláda měla prioritizovat české občany před zahraničními zájmy. Podle něj je tato podpora protilidová a nespravedlivá vůči domácím obyvatelům.
V rámci své argumentace se Okamura také baví o tom, že ČT často informuje jednostranně a nevydává objektivní pohledy na věc. Upozorňuje na to, že veřejnoprávní média by měla poskytovat vyvážené informace a reflektovat názory všech částí společnosti. Tu hezkou snahu ale podle něho postupně nahrazuje manipulativní storytelling orientovaný ve prospěch stanovisek politických elit.
Kromě toho Okamura mluvil i o obecné nespokojenosti s tímto systémem mediální prezentace. V jeho očích ČT téměř úmyslně ignoruje potřeby především nízkopříjmových skupin obyvatelstva a propaguje programy podmíněné státem bez ohledu na reálný dopad těchto opatření na každodenní život Čechů.
Futuristicky smýšlející členové SPD vidí jako problém nejen financování činnosti médií blokované ze státního rozpočtu, ale také tendenci ke zvyšování daní jako celku směrem k socialistickému modelu správy státu. Nápady ekonomického sobectví však v dnešním světě vzbuzují sporné reakce nejen mezi politickými protivníky této strany.
Okamurova slova tedy odrážejí nejen frustraci nad aktuálním mediálním obrazem státu, ale zároveň představují hlubší politickou filozofii pohybující se více směrem k individualismu než kolektivismu dosud běžného ve státotvorném diskurzu České republiky. Hnutí SPD nadále volá po důrazu na práva jednotlivce jako nositele odpovědnosti v demokratické společnosti.