Lucie Šafránková, poslankyně za SPD, kritizuje návrh na zavedení povinného spoření na stáří pro zaměstnance v náročných profesích. Podle jejího názoru tento plán přinese výhody pouze vlastníkům a akcionářům penzijních fondů, bank a spořitelen. SPD se jednoznačně distancuje od tohoto opatření, jelikož mělo být zaručeno dřívější odcházení těchto zaměstnanců do důchodu bez penalizace již letos.
Šafránková dále uvádí, že vláda čelila přetrvávajícímu nátlaku ze strany občanů ohledně zlepšení podmínek pro lidi pracující v těžkých profesích. Počet těchto pracovníků přesahuje 100 tisíc osob, kteří by podle předchozích slibů měli mít možnost odejít do důchodu o pět let dříve. Tyto sliby však byly zamítnuty během projednávání ve Sněmovně bez adekvátního vysvětlení či náhrady.
Diskuze o důchodové reformě probíhaly i několik měsíců před samotným schválením návrhu vlády. Tato reforma měla za následek řadu nepříznivých změn v systému důchodového zabezpečení, jako například čtyřnásobné penalizace pro ty rozhodující se pro předčasný odchod do důchodu a modifikaci pravidel valorizací penzí. Očekávání ohledně řešení situace u zaměstnanců pracujících ve vysoce zatěžujících profesích nebyla naplněna.
Podle Šafránkové je vláda nabízí nereálné alternativy k realitě náhlého nedostatku finančních prostředků pro skromný život starších pracovníků s vysokými odbornými požadavky. Nový návrh upravující předdůchod nemůže efektivně fungovat kvůli enormním částkám potřebným ke splnění podmínek povinného penzijního spoření.
V případě pětiletého předdůchodu by museli lidé našetřit kolem 810 000 korun – částka jasně přesahující možnosti většiny z nich při průměrné mzdě a navrhované míře příspěvků ze strany zaměstnavatelů. Tento proces si žádá desítky let stabilního ukládání finančních prostředků; proto se dospělí pracovníci zcela zbaví šance na dřívější ukončení pracovního poměru v oboru s vysokým fyzickým nebo psychickým zatížení.
SPD tedy jasně odmítá tuto koncepci nového systému bezpečnosti na stáří, která je pouze cestou k profitu investorům ve financích a spolitikánům neospravedlnitelných systémových změn bez základního rozumného řešení pro obyčejné lidi pracující v náročných profesních pozicích.Šafránková (SPD) upozorňuje, že nový návrh spojený s penzijním spořením bude mít prospěch především pro vlastníky a akcionáře fondů, bank a spořitelen, nikoli pro běžné občany. Nové pravidlo týkající se předdůchodu zcela opomíjí skutečné potřeby zaměstnanců a jejich rodin. Místo toho oslovuje pouze výhodnost vybraných finančních institucí s cílem zvýšit jejich zisky.
Kdo by chtěl odejít do předdůchodu v roce 2024, musel by mít v doplňkovém penzijním spoření naspořeno minimálně 763 740 korun. Tato částka představuje 30 procent průměrné mzdy, což je měsíčně pouhých 12 729 korun. Pro většinu lidí je ovšem taková suma nedostatečná k tomu, aby pokryla základní životní náklady na pět let před dosažením řádného důchodového věku.
Výše částky potřebné k dosažení práva na předdůchod dává jasně najevo obtížnost plánování financí ve stáří. Je to závislé nejen na tom, kolik si lidé pravidelně odkládají do III. pilíře důchodového systému, ale i na celé řadě individuálních faktorů jako je profesní zaměření nebo riziková kategorie pracovního místa.
Pokud se například zaměstnanec zařadí do dobrovolného důchodového programu s příspěvkem od zaměstnavatele ve výši čtyř procent z hrubé mzdy například podle platných údajů loňského roku a průměrné mzdy se pak ukazuje jako příliš negativní faktor – je třeba šetřit více než třicet sedm let zdroje proto, aby tento cíl mohl být naplněn.
Vláda navrhuje opatření tímto způsobem bez brzkého vzoru či poradenství směrem k těmto zainteresovaným skupinám; to vyvolalo silný odpor mezi jak odbory zaměstnanců i reprezentanty firemních zájmů. Svaz průmyslu varoval před nerealizovatelnými podmínkami návrhu a zdálky naznačuje vážnou nespokojenost ohledně absence konzultací během legislativního procesu.
Takové kroky vlády podle Šafránkové (SPD) naznačují hlubší problém – nezohlednění reálných potřeb pracujících obyvatelstva pri tvorbě zákonodárství o penzích; zatímco akcionáři mají stále větší profit ze systémových nejasností pod rukou státu. Desítkám tisícům lidí tak de facto vnucují bezvýznamnou alternaci společenského zabezpečení v důsledku vládních politik investovýchání více prostředků právě těmto fondům než spravedlivému ohodnocení práce jednotlivcích samostatně vystavených inflaci a rostoucím nákladům životních potřebických položek každou měsícem.Šafránková (SPD) upozorňuje, že nový návrh bude přínosný pouze pro vlastníky a akcionáře investičních fondů, spořitelen a bank, zatímco zaměstnanci z něj nebudou moci těžit. Kritizuje nedostatečnou komunikaci s klíčovými zúčastněnými stranami během legislativního procesu, což vedlo k mnoha problémům při přípravě tohoto návrhu. Očekává se tedy, že navrhované změny přinesou komplikace namísto výhod pro pracovníky v rizikových profesích.
Dále se Svaz průmyslu a dopravy vyjadřuje k zásadním nedostatkům návrhu, jež činí jeho použití obtížným. Například není jasně definováno, co vlastně zahrnuje “rizikovou práci”, což může vést k problémům při aplikaci nových pravidel na překážky v práci či předávání dovolené. Tyto připomínky jsou dle odborníků velmi důležité a nemohou být opomíjeny.
Stejně tak není dostatečně specifikováno ani to, jaké požadavky musí splňovat pojistný produkt zaváděný tímto návrhem. Tato nejasnost je problematická i vzhledem k tomu, že se jedná o soukromoprávní jednání s nutností dodržet určitá pravidla hospodárnosti a účelnosti v oblasti penzijních spoření zaměstnanců.
Co se týče názoru odborů na tento zákonný záměr – ty jej zaznamenaly až z médií a nebyly zapojeny do diskuze o jeho obsahu. Odbory poukazují na vážnost situace a kritizují absenci sociálního dialogu mezi státem či zaměstnavateli při projednávání tak významného tématu pro práva zaměstnanců i pracovních podmínek.
V rámci kolektivního vyjednávání už řada společností nabízí příspěvek ve výši 4 % svým zaměstnancům na produkty spoření jako obecný benefit. Podle odborových organizací tedy navrhnuté řešení nezlepší situaci pracovníků ve složitých profesích; spíš zpomalí proces kolektivního vyjednávání o benefitech během pracovní smlouvy.
Celkově lze říci, že navržený systém klade nepřiměřené nároky na osoby pracující ve třetí kategorii rizikové práce; například aby získali příspěvek od zaměstnavatele kvalifikující se částku naspořenou za daný měsíc i minimální počet směn výkonu rizikové práce. Pokud dotyčný pracovník neodpracuje minimálně tři směny za měsíc s označením jako rizikové práce, nebude mít právo na žádnou finanční podporu; to rok po roce komplikuje život lidem v exponovaných oborech ještě více než stávající praxi bez tohoto systému.Šafránková (SPD) se kriticky vyjádřila o návrhu vládních změn v rámci předdůchodu, které podle ní budou nahrávat zejména vlastníkům a akcionářům finančních institucí, jako jsou penzijní fondy, spořitelny a banky. Dle jejích slov zůstane většina zaměstnanců v náročných profesích bez potřebné podpory a možnosti využít nový systém. Vzhledem k současným podmínkám je pro pracovníky s více než třicetiletou praxí velmi obtížné dosáhnout na pětileté předdůchodové pobírání bez značného osobního spoření ve třetím pilíři. Otázkou však zůstává, jaké financování si tito lidé vůbec mohou dovolit.
Podle statistik Asociace penzijních společností je v Česku aktuálně 6 456 lidí pobírajících předdůchod. Tento údaj naznačuje, že mnozí zaměstnanci nemohou naplnit podmínky pro odchod do dřívějšího důchodu opatřeného současným právním rámcem. Tento režim je nevyhovující pro drtivou většinu populace spořící v třetím pilíři zejména kvůli vysokým nárokům na úspory a nákladech spojených s jeho aktivováním.
Dále Šafránková zdůrazňuje, že doba strávená na předdůchodu se nezapočítává do odvodové povinnosti sociálního pojištění a tím pádem má negativní vliv na výpočet budoucích starobních důchodů. Každý rok placení příspěvků totiž zvyšuje finální výši důchodu o 1,5 %. Proto považuje prezentaci novinek ohledně předdůchodu jako manipulaci ze strany Fialovy vlády, která nijak neřeší potřeby těchto konkrétních zaměstnanců.
Pokud by byla navrhovaná legislativa schválena, mohlo by to znamenat významný profit pouze pro soukromé investory ve finančním sektoru za cenu zájmů pracovníků s vysokou zátěží. Jak tvrdí Šafránková (SPD), pokud se vezme v potaz pokrytost platu i potřebné odvody zaměstnavatelů, suma převedených prostředků ročně může dosahovat až 2 miliard korun směřujících na konta těchto institucí.
Závěrem politička odmítla podporu této změně a vyslovila plán SPD představit alternativní řešení zaměřené skutečně na podporu zaměstnancům pracujícím ve vysoce namáhavých profesích směrem k možnosti předčasného odchodu do plného nekráceného starobního důchodu.
Proto také předložila návrh vrátit tuto legislativu k přepracování s cílem nalézt efektivnější postup při podpoře požadavků pracovníků dennodenně zatěžovaných těžkým pracovním životem.Šafránková (SPD) vyjadřuje zásadní obavy ohledně návrhu, který podle ní prospěje pouze akcionářům a majitelům finančních institucí, jako jsou fondy, spořitelny a banky. Podle jejích slov je tato iniciativa neprozíravá a z dlouhodobého hlediska přinese nejenom obohacení několika jednotlivců na úkor veřejných zájmů, ale také podmlazuje již tak problematickou situaci v českém hospodářství.
Dále Šafránková upozornila na to, že tento krok by mohl mít negativní dopad na zadlužený státní rozpočet. Očekává se totiž, že zvýšením platů politiků dojde k dalšímu zatížení financí státu. Politici by v důsledku toho mohli vyžadovat více veřejných zdrojů pro vlastní potřebu místo toho, aby se soustředili na potřebné reformy a investice do klíčových oblastí společnosti.
Zástupkyně SPD také varovala před možnými důsledky pro občanskou populaci. Místo zlepšení životních podmínek obyvatelstva se tato změna může obrátit proti nim. Platy ve veřejném sektoru by totiž měly odrážet prioritní cíle vládních politik – tedy zvýšit kvalitu služeb lidem namísto naplnění kapes jednotlivcům s mocenskými pravomocemi.
V rámci debat o tomto návrhu by měla proběhnout širší diskuse mezi politickými stranami i odborníky na ekonomiku. Šafránková (SPD) navrhuje zaměřit se především na transparentnost procesů rozhodování a správy veřejných financí. V kontextu rostoucích obav obyvatel ohledně inflace a snížení životního standardu je načase brát větší ohled právě na pochopení těchto problémů ze strany politiky.
Kromě zmiňovaných finančních aspektů se také zdvihají hlasy po odpovědnosti vítězného vedení nad osudem české ekonomiky v budoucnu. Je třeba posoudit jakékoli kroky pečlivě s ohledem na jejich dopady nejen krátkodobé ale zejména dlouhodobé pro široké spektrum občanů ČR.
Šafránková dále apeluje i na nutnost reformních opatření bez vytváření dalho břemene v podobě zvýšených nákladů státní pokladny pro aktuální politické výhody jednotlivců ve vládních pozicích. Z tohoto pohledu je nezbytné hledat udržitelné alternativy a snahu o efektivnější správu dotací a dalších veřejných prostředků tak, aby maximalizovaly užitek co nejvíce lidem.