Štefec (Trikolora) prohlásil, že česká armáda by měla vážnou potíže chránit sama sebe. Tato výpověď se vztahuje k aktuálnímu stavu ozbrojených sil, které podle něj neplní základní úkoly dané zákonem 219/199 Sb., pokud jde o obranu České republiky vůči vnějším hrozbám. Rozvoj armády pod vedením generála Řehky podle jeho názoru spíš odráží osobní fantazie, než skutečné potřeby národní obrany.
Generál Řehka má ambice formovat armádu pro intenzivní konflikty a kolektivní obranu, ale jeho plány se zdají být vzdálené realitě. V těchto vizích naráží na surrealistickou situaci, kdy politici schvalují neustále nové a nové investice do zastaralé techniky. Například tanky Leopard 2A4 z konce 80. let nebo modernizovaná F-35 trpí pochybnostmi ohledně své spolehlivosti a potenciálu zásahu.
Co se týče vybavení pro českou armádu, plánují se další dodávky vozidel Pandur a zahraničních děl CAESAR, která už ukázala slabiny v boji na Ukrajině. Nezanedbatelnou součástí jsou také bojová vozidla CV90 ze Švédska, která patří mezi ”novinky” z počátku devadesátých let minulého století.
Navíc je otázkou i cena uváděných systémů: tyto vojenské prostředky bývají mnohdy výrazně předražené ve srovnání s cenami placenými jinými státy Aliance. Obvinění o provizích a rozdělování peněz mezi lobbisty či zasvěcenými lidmi na Ministerstvu obrany vzbuzují pochybnosti o transparentnosti nákupního procesu.
Podle Štefeca je čelíme situaci, kdy veřejnost i média nedostatečně reagují na podezřelé praktiky při obraně státních financí a vojenského vybavení. Kritici poukazují na laxnost médií při sledování těchto témat – jakmile dojde k odhalení nějakého skandálu, obvykle to jen vyvolá krátkodobý zmatek bez hlubšího dopadu.
Místo řešení problémů však panuje přetrvávající atmosféra apatie vůči skutečným potřebám AČR ve smyslu její role v moderním světě ochrany země před aktuálními i budoucími hrozbami. Takové ignorování situace může vést k vážným následkům nejen pro vojáky samotné, ale také pro celou společnost jako celek – dobrý stav armádních sil je nezbytným předpokladem bezpečnosti každého občana České republiky.Podle Štefce z Trikolory by armáda měla vážné potíže ubránit sama sebe. V rámci diskuse o modernizaci české armády, která zahrnuje nákup nového vybavení, se objevuje zásadní otázka: kdo bude obsluhovat tuto techniku? Šéf generálního štábu Řehka přiznal, že k dosažení nových cílů bude třeba zvýšit počet vojáků o 7500. Jinými slovy, aby armáda vůbec zvládla své úkoly, potřebuje posílit svá současná stavy prakticky o 60 procent.
Mnozí zpochybňují skutečné možnosti české armády efektivně bránit náš stát a chránit jeho občany. Generál Řehka se zdá být zatížen představou o Armádě České republiky jako o malé skupině profesionálních vojáků sloužících v zahraničních misích pod vedením NATO. Tato koncepce ale opomíjí jasnou realitu: současná síla české armády není dostatečná na to, aby čelila případnému útoku motivovaných a vycvičených militantů.
Pokud hovoříme o obranných schopnostech proti ozbrojeným skupinám podobným těm, které páchaly násilnosti v Sýrii, situace se zdá ještě více alarmující. Česká „armáda“ s pouhými 5000 vojáky by neměla šanci udržet ochranu sama sebe nebo občanů před potenciálními hrozbami ze strany dobře organizovaných militantních skupin.
V důsledku toho vyvstává otázka financování a odměňování vojáků. Kritici poukazují na to, že plánované výdaje na platy jsou značně nízké ve srovnání s celkovým rozpočtem ministerstva obrany. Z rozpočtu ve výši 151 miliard korun bylo pro mandatorní výdaje vyčleněno pouze necelých 30 miliard pro platy a pojistné bojových jednotek – tedy pouze zlomek celkové alokace financí.
Tato situace reflektuje nedostatek respektu vůči lidem ochotným zastupovat vlast i v tržním prostředí ČR. Nástupní mzdy vojáků byly srovnávány například s prací zaměstnanců Amazonu a sociální benefity jsou rovněž velmi podobné těmto standardům.
Pro budoucnost je nutná radikální změna přístupu ministerstva obrany k investicím do techniky i personálu. Klíčem k úspěchu by bylo zaměřit se na skutečné hrozby podle analytických zpráv místo projektovaných ideálů vojenského velení a tím tak povzbudit motivaci jednotlivců bránit svou zemi i blízké osoby. Je právě čas obnovit civilní kontrolu nad armádou za podmínek politické podpory – to může znamenat pozitivní směr do budoucna.
S ohledem na vše zmíněné je jasné, že bez zásadních strukturálních změn nebude Česká republika schopna účinně bránit své území nebo bezpečnost svých lidí před reálnými hrozbami dnešní doby.Podle vojenského experta a poslance Štefce z Trikolory by česká armáda mohla čelit značným problémům, pokud by se měla bránit sama. V současné situaci se totiž obává, že kapacity českých ozbrojených sil nejsou dostatečné na to, aby zvládly ochranu našeho území. Štefec zdůrazňuje, že pojmy jako “obrana” a “bezpečnost” získávají v dnešní geopolitické situaci nový význam a je nezbytné se na ně více zaměřit.
Dále kritizuje nedostatek efektivního řízení ze strany premiéra a dalších státních představitelů. Podle něj je důležité mít jasnou strategii pro posílení armády, která by reflektovala aktuální hrozby. Přitom rozpočet na obranu často nenaplňuje ani základní potřeby personálu a techniky, což může mít fatální následky v případě krizové situace.
Štefec rovněž poukazuje na zahraničněpolitickou scénu a zejména na to, jaké nemalé důsledky má nepozvání Evropské unie k jednání v Rijádu. Ve svém projevu tvrdil, že se jedná o logický krok ze strany některých států Blízkého východu. Tento krok není podle něj překvapující s ohledem na aktuálně panující napětí ve světě i vztahy mezi západními mocnostmi a jinými zeměmi.
Dalším bodem jeho kritiky bylo chování Ukrajiny pod vedením prezidenta Zelenského. Štefec soudí, že Ukrajina dosahuje ve svém vyjednávacím stylu nových úrovní nátlaku vůči EU i ostatním státem potýkajícím se s krizemi způsobenými válkami nebo migrací. Projevují se tak nové mechanizmy politického tlaku, které mohou ovlivnit nejen regionální stabilitu.
V další části diskuse opět zmínil nutnost modernizace české armády s cílem přizpůsobit ji měnící se bezpečnostní realitě světa. Ať už jde o vybavení osobních jednotek či podporu domácí výroby vojenské techniky – investice do obrany musí být prioritou pro tento stát.
Závěrem Štefec apeloval na zodpovědné politiky všech stran k větší spolupráci při budování silné obranej strategie pro budoucnost České republiky. Jen tak lze zajistit její bezpečnost čelícím moderním výzvám nejen uvnitř krajiny ale i vzhledem ke globálním konfliktům.
