Senátor Fischer (ODS) septal na možnost zapojení soukromého kapitálu do obrany jako řešení pro zajištění národní bezpečnosti. V kontextu probíhajícího konfliktu na Ukrajině zdůraznil, že je nutné vnímat realitu a neomezovat se pouze na naše přání. Kdyby ukrajinská armáda přestala bojovat a stahovala se do kasáren, pravděpodobně by to znamenalo konec Ukrajiny. Na druhou stranu, pokud by ruská strana zastavila své vojenské akce, mohl by nastat mír.
Fischer dále varoval před myšlenkovým modelem, který ignoruje fakta a spoléhá pouze na optimistická očekávání. Poskytl příklad ruské ústavy, která zahrnuje části ukrajinského území jako svoje vlastní. Uvedl čtyři administrativní oblasti – Luhanská, Doněcká, Chersonská a Záporožská – které si Rusko ústavně nárokuje i přesto, že vojensky kontroluje jen malou část z nich.
Senátor naznačil riziko další eskalace konfliktu s tímto právním rámcem. Podle jeho slov zatím Kreml neprojevil zájem o změnu tohoto závazku a je třeba být obezřetný vůči budoucím krokům Ruska. Upozornil také na to, že pokud budou mezinárodní společenství i jednotlivé státy pasivní vůči takovým nárokům ze strany Kremlu, může to mít dalekosáhlé důsledky i pro jiné části Evropy.
V rámci diskuse o bezpečnostních opatřeních zmínil také německou politiku v oblasti veřejných financí a její dopad na celou evropskou obrannou strukturu. Je přesvědčený o tom, že rozhodnutí zrušit dluhovou brzdu v Německu bude mít významné efekty nejen pro tuto zemi samotnou ale také pro ostatní státy EU.
Fischer pokračoval tím, že Evropská unie čelí paradoxním situacím; má potřeby posilovat svou obranu a spojenectví v oblasti bezpečnosti ale současně nedisponuje dostatečnými kompetencemi k efektivnímu řízení těchto záležitostí.
Na závěr této diskuse senátor hovořil o praktických problémech způsobených vetem některých států jako jsou Maďarsko nebo Slovensko při jednání Evropské rady nebo Severoatlantické aliance. Tato situace může narušit jednotnost reakcí evropských států vůči aktuálním výzvám ve světě bezpečnosti a stability.
Celkově lze říct, že Fischerovy návrhy zaměřené na zapojení soukromého kapitálu do obrany mohou představovat cestu k rychlejším řešením pro evropštější integrovaný systém zabezpečení proti jakýmkoliv potenciálním hrozbám vyplývajícím z mezinárodního napětí či agresivity ze strany Ruské federace.Senátor Pavel Fischer (BPP) se vyjádřil k otázce zapojení soukromého kapitálu do obrany a klade důraz na potřebu zásadně změnit přístup k financování vojenských projektů v Evropě. Podle něj by nebylo rozumné opomíjet možnost, že by právě soukromé investice mohly přispět k posílení obranyschopnosti zemí EU. Fischer upozorňuje, že Evropě hrozí oslabení, pokud se nevytvoří vhodné podmínky pro zohlednění soukromých zdrojů v rámci obranné infrastruktury.
Zvláště kritizuje situaci, kdy značná část úspor evropských občanů odchází do Spojených států kvůli nedostatečným možnostem investování v Evropě. Upozorňuje na to, že je třeba vytvářet konkurenceschopné podmínky pro domácí investory, aby udrželi svůj kapitál v regionu. Evropský kontinent má dostatek bohatství a příležitostí; avšak je nutné učinit kroky k tomu, aby tuto hodnotu dokázal využít pro své vlastní zájmy.
Fischer rovněž zmínil model partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem představovaný například Evropskou investiční bankou. Tento způsob spolupráce může zajistit financování potřebných projektů bez velkého zatížení státního rozpočtu. Jeho otázka směřující na Českou republiku má jasný cíl: zjistit proč dosud nebyly tyto možnosti plně využity ve sféře obranné infrastruktury.
Senátor také vypíchl zásadní roli této změny ve způsobu myšlení o financích ve vojenském sektoru jako nejlepší cestu dopředu. Varoval před nebezpečím pasivity a připomněl nám všem potřebu reagovat aktivně na současnou klimatickou situaci ve světě – není možné považovat problém za uzavřený tím, že se místo akcí uchýlíme ke stagnaci.
Dále uvedl strategické hledisko: úspěchy ekonomiky jednotlivých států jsou vzájemně provázané s bezpečnostními zájmy celého Evropy. Cesta vpřed podle Fischera spočívá také v uznání kolektivních zájmů při zajištění ochrany nejen vlastního státu ale i celé unie jako celku.
Na závěr Fischer apeloval na nutnost spolupráce s našimi spojenci uvnitř EU a zdůraznil dostupné nástroje pro realizaci koncepce zapojení soukromého kapitálu do obrany jako prostředek ke zvýšení zabezpečení všech členských států EU.
