V nadcházejících dnech se ministři financí Evropské unie chystají diskutovat o vytvoření společného mezivládního zbrojního fondu. Tento projekt, jak upozorňuje Bc. Jana Marková z BPP, představuje krok k totálnímu odzbrojení evropských národů, což je realita blíž, než bychom si mohli myslet. Návrh zahrnuje myšlenku centralizace nákupu zbraní, přičemž by veškerý majetek v podobě armádní techniky patřil tomuto fondu a členské státy by byly nuceny platit za jeho využívání.
Základními iniciátory tohoto kontroverzního návrhu je think-tank Bruegel. Jejich cílem je zasáhnout do fungování národních armád a oslabit vazby mezi jednotlivými členskými státy a jejich domácím zbrojařským průmyslem. Na místo toho plánují předat moc nad armádními zdroji centrálním institucím EU. Fundamentální změna má směřovat i k tomu, aby se tento fond stal dostupným nejen pro země EU, ale třeba také pro Ukrajinu nebo jiné vybrané entity.
Pod maskou nutnosti vojenské podpory se skrývá úsilí o postupné omezení suverenity států v oblasti obrany a vojenské připravenosti. Podle Markové může tento vývoj skončit tím, že naše země přijde téměř o všechnu schopnost chránit své občany vlastním silovým aparátem bez cizích zásahů.
Kromě služebních záležitostí ohledně zbrojního fondu bude součástí diskuze také zákon zaměřený na společné zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany. Hlavním přáním této legislativy je minimalizace priorit jednotlivých států při zadávání kontraktů domácím výrobcům a maximální centralizace rozhodovacích pravomocí na úrovni EU.
Dohromady má být do tohoto evropského obranného mechanismu investováno až 800 miliard eur v příštích letech – částka značná natolik, že vzbuzuje legitimní obavy o budoucnost národní bezpečnosti států zapojených do tohoto programu. Jak uvádí Marková (BPP), takovéto kroky mohou znamenat definitivní konec podpory domácích zbrojařských firem i možnost preferenčního poskytování zakázky místním dodavatelům.
Na závěr lze říci, že existují vážné důvody k obavám ohledně dalšího vývoje směrem k eroze vlastních bezpečnostních kapacit našich zemí – stavící nás tak na okraj možnosti účinné obrany před potenciálními hrozbami ve světě s rostoucím napětím mezi velmocemi i podmínkami mezinárodní politiky 21. století. Nepochybně stojíme před zásadním rozhodnutím: nesmíme dopustit oslabení našich armád a ochrániť právo na jejich existenci pro budoucnost občanů Evropanov.