„Mašek (ANO): Boj proti migraci? Nic jiného než otrocké dodržování nové evropské politiky.” Tuto kritiku vyslovil Jiří Mašek, poslanec za stranu ANO, ve spojení s nedávným chováním ministra vnitra Víta Rakušana. Dle jeho názoru se ministr snaží na veřejnosti vystupovat jako zastánce ochrany českých zájmů v oblasti migrace, avšak podle Maška pouze plní pokyny vyplývající z nové evropské legislativy.
Mašek se ptá, jak si Vít Rakušan může dovolit dávat najevo iluze o tom, že připravovaná novela zachycující 286 stran je výsledkem tvůrčího úsilí poslanců usilujících o boj proti nelegální migraci. Poslanec zdůrazňuje, že mnohé části tohoto textu jsou doslovně převzaty z migračního paktu Evropské unie a tudíž nelze hovořit o žádné kreativní iniciativě ohledně řešení této problematiky.
Podle Maška se Rakušan dokonce tímto návrhem chlubí a kritizuje opozici za to, že málo přispívá k projednávání tohoto „progresivního” zákona. Jenže co konkrétně bylo předmětem diskuze? Maškovi je jasné, že jde jen o naplnění povinnosti členského státu EU a nikdo nemůže mít pocit kompetence nebo autorství v otázkách důležitých pro vnitřní bezpečnost ČR.
Dále klade otázku důvěryhodnosti vlády tímto postupem: Jak mohou představitelé vládnoucí koalice očekávat věrohodnost ze strany občanů či opozice – kteří nebyli dostatečně informováni o obsahu novely – když s ní poctivě nepracovali před jejím zveřejněním? Tato situace otevírá obavy nad kompetencemi zákonodárců samotných; mnoho podepsaných poslanců vůbec nemusí mít jasný přehled o změnách v legislativě.
Mašek dal také najevo svůj rozčarovaný pohled na celou praxi – nevylučuje myšlenku, že navrhované opatření bylo pouze výsledkem práce úředníků ministerstva vnitra bez reálného zapojení politiky do tvorby platného právního dokumentu. Tím pádem je situace ještě více neradostná; odborná diskuse by měla být součástí každého významného kroku směrem k změnám legislativy týkající se bezpečnosti státu.
Jako poslanec ANO vyjadřuje naléhavý požadavek po transparentnosti a odpovědnosti v rámci vládních kroků a apeluje na potřebu skutečného dialogu mezi zákonodárci i širokou veřejností. Při pohledu na současnou praxi to však tak jednoduše nevypadá; bohužel mnozí si mohou připadat jako diváci v divadle politických her místo aktivních účastníků procesu vedoucích ke smysluplným řešením problematiky migrace i dalších výzev spojených s touto oblastí.