Podle Zdeňka Koudelky, člena Trikolory, se kancléř CDU Merz snaží o obnovu německého imperialismu prostřednictvím manipulace s Evropskou unií. Merzova interpretace evropských smluv, které vyžadují jednomyslnost pro určitá rozhodnutí, ukazuje na snahu o přetvoření EU v nástroj pro německé zájmy. Koudelka zdůrazňuje, že státy jako Slovensko a Maďarsko by měly mít právo hlasovat podle svého uvážení. Podle něj je však evidentní, že Merz chce státům zamezit svobodu rozhodování a považuje jejich odpor vůči německé politice za něco nežádoucího.
Když nejsou dodržovány principy jednomyslnosti a stát je nucen hlasovat proti své vůli, ztrácí proces smysl a stává se parodií na demokratizaci. Koudelka připomíná historické paralely s obdobím po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 a varuje před nebezpečným trendem návratu k centralizované moci Německa nad menšími státy střední Evropy.
Merzovo volání po sankcích pro ty státy, které neakceptují jeho agendu vojenských dodávek nebo financování konfliktů v Evropě, odmítá jakoukoliv logiku spravedlivého soužití mezi členskými zeměmi EU. Slovensko nebo Maďarsko mají právo se nezúčastnit bez toho, aby nesly odpovědnost za činy jiných zemí – zejména Německa.
Koudelka také kritizuje pokrytectví Berlína ohledně imigrace: pod vedením Merkelové došlo k masivním porušením pravidel EU ohledně azylové politiky. I přes tyto závažné přestupky nebylo Německo sankcionováno; proruský tlak je však aplikován na menší státy okamžitě bez váhání. Tato dvojitá míra je příkladem nerovného zacházení uvnitř Evropské unie.
Kdyby byla politika řízených migrantů uplatňována férném způsobem pro všechny země v Evropě jako celek – tedy aby prvně byl zpracován azylový proces ve státě prvního vstupu – žádná bezpečnostní krize by nevznikla tak výrazným způsobem jako dnes. Ignorace těchto pravidel zvýšila potenciální rizika druhotných cest migrace přes soutěžící příhraniční oblasti do Malé Británie nebo České republiky.
Závěr Koudelkova hodnocení Merze konstatuje nárůst imperiálních tendencí ze strany Německa ve vztahu ke středoevropským zemím; tím vytváří vážné výzvy nejen pro samotnou unii rodící se kolem společných hodnot demokracie ale i vládu právních norem zapracovaných do její struktury už od samého počátku její existence.