Zdeněk Koudelka, reprezentující stranu Trikolora, se ve svém vyjádření zaměřil na politické sjednocování a integraci v české politice. Koalice může fungovat jako základ pro vytvoření silnějších politických subjektů, a to je patrné zejména na příkladu současné koalice Spolu (ODS, lidovci, TOP 09). Tyto strany si uchovávají svou samostatnost jako právní subjekty a po volbách se obvykle rozdělují do různých poslaneckých klubů. Činnost koalic tedy přispívá k menší volební klauzuli pro jednotlivé členské strany – 4 % pro dvoučlenné koalice a až 3,6 % pro ty víc než tříčlenné.
Další úroveň integrace spočívá ve vzniku jediné volební strany složené z kandidátů různých spolupracujících stran. Tento model vyžaduje, aby jednotlivé strany nekandidovaly samostatně. Tuto strategii často využívají levicové subjekty; příkladem může být slučování původních koalic do hnutí jako Stačilo nebo činnosti Liberálně sociální unie v letech 1992-1994.
Politická scéna však ukazuje i opačné případy – některé koalice končí rozpadem. Například Čtyřkoalice (lidovci, Unie svobody, Občanská demokratická aliance a Demokratická unie), která fungovala mezi lety 1998 až 2002, nezvládla udržet svou soudržnost. To poukazuje na to, že nikoli každý pokus o sjednocení bude úspěšný.
Kromě klasických koalic existují také alternativy k dosažení větší politické stability – spolupracující síly mohou podpořit jedinou kandidátku bez toho aniž by musely samostatně soutěžit ve volbách. Tento přístup je typický pro konzervativce v České republice za podpory Trikolory spolu s SPD a dalšími například PRO či Svobodnými.
Pokročilejší formy integrace zajistí větší efektivitu tímto způsobem: jedno právnické tělo kandiduje ve volbách namísto mnoha různých subjektů a následně vytváří jeden poslanecký klub v parlamentu. Zákonodárci touto cestou usilují o minimalizaci fragmentace na politickém poli a podporu jednolitosti přes nutnost naplnění podmínek demokratického zřízení prostřednictvím efektivní vlády.
Zdeněk Koudelka ze Strany Trikolora tak poukazuje na důležitost tohoto procesu sjednocování nejen pro jeho vlastní frakci či partnery z konzervativního spektra ale i celkově napříč českým politikům bojujícím s roztříštěností sil. Je jasné, že cesta k stabilitě politiky vyžaduje jak vzájemnou spolupráci tak ochotu k určitému stupni vzdání se vlastních ambicí ve jménu širších cílů společného zájmu.