V nedávném vystoupení Mračkové Vildumetzové zazněla silná kritika na adresu ministra financí, s důrazem na aroganci moci, přezíravost, nekomunikaci a nadřazenost jeho přístupu. Podle jejích slov se ministr choval tak, jako by měl veškerou moc v rukou a ignoroval potřeby jednotlivých krajů ohledně financování povodňové pomoci. Zdůraznila, že problém s financováním je známý dva měsíce před tímto jednáním a očekávala lepší komunikaci ze strany ministerstva.
Mračková Vildumetzová zmínila důležitý bod týkající se Národní rozpočtové rady, která upozornila na to, že z plánovaných 30 miliard korun pro povodňovou pomoc byly použity pouze 4 miliardy. Zbylých 14 miliard údajně směřovalo na jiný účel. Tato situace byla podle ní zásadní otázkou, které se ministr dosud nedotkl. Očekává od ministra jasné vysvětlení toho, kam tyto prostředky putovaly.
Pokud jde o komunikaci mezi ministerstvem a hejtmany jednotlivých krajů, Mračková Vildumetzová kritizovala ministra za jeho pasivní postoj k problematice vyplácení finanční pomoci. Uvedla příklad hejtmana Bělicy z Moravskoslezského kraje a zmínila hojné překážky při žádání o potřebné prostředky. Její názor je takový, že místo toho aby hledal řešení ve spolupráci s hejtmany či poslanci regionu, zaměřil se mistrně spíše na formalismy než konstruktivní dialog.
Kromě stávající situace kolem Moravskoslezského kraje vznesla Mračková Vildumetzová otázku efektivity práce ministerstva při schvalování dodatečných rozpočtových prostředků pro povodňovou pomoc. Upozornila na to , že v Poslanecké sněmovně bylo schváleno navýšení o 30 miliard korun napříč politickým spektrem bez patřičného následného využití těchto fondů.
Na závěr vyzvala ministra k otevřenější diskusi o navrhovaných řešeních pro problematiku financování po krizových událostech obecně i konkrétně pro další vývoj vztahů mezi ministerstvem financí a krajskými samosprávami. Nadzvedla tím otázku transparentnosti použití veřejných prostředků i ochoty k dialogu u státních institucí.
Tento výrok ilustruje hluboké obavy ohledně řízení státní pokladny a povinností odpovědných osob jmenovat účinnější mechanismy reagující na aktuální krizové situace jako jsou povodně nebo jiné přírodní katastrofy.Mračková Vildumetzová (ANO) vyjádřila vážné obavy ohledně arogance moci, přezíravosti, nekomunikace a nadřazenosti v jednání vlády vůči krajům během nedávného zasedání. Kritizovala přístup ministerstva vnitra k rozpočtovým otázkám a zlomu ve finanční podpoře, zdůrazňujíc nutnost dialogu s místními samosprávami. Poznamenala, že jejich role je zásadní při řešení povodňových škod a dalších krizových situací.
Podle Mračkové Vildumetzové by mělo ministerstvo proaktivně komunikovat s kraji směrem k schválení finančních prostředků. Upozornila na to, že absentuje zdravá výměna informací mezi vládou a regionálními činiteli. Pokud by tyto prostředky byly dostupné dříve, mohla by být situace značně odlišná.
Ministr se ve své obraně zmínil o omezených finančních možnostech ve státním rozpočtu pro následující roky. Mračková Vildumetzová však poukázala na nevhodnost takové argumentace bez patřičné komunikace s dotčenými regiony. Neochotu resortu diskutovat o těchto otázkách hodnotila jako selhání ze strany vedení ministerstva.
V diskusi došlo i na jednotlivé krajské záležitosti týkající se financí a destrukce způsobené povodněmi. Podle Mračkové Vildumetzové mají starostové a zastupitelé klíčovou roli při zajišťování ochrany obyvatelstva v době krize a zaslouží si uznání za svou práci.
V závěru vytkla nedostatečné vysvětlení ohledně rozdělení 14 miliard korun do jiných programů oproti původním plánům. Dále zdůraznila, že příčinou špatných podmínek v oblasti financování nejsou pouze úsporná opatření státu، ale také nedostatek otevřeného dialogu mezi vládním aparátem a regiony.
Významná kritika mířená na současný způsob řízení veřejných financí potvrzuje pocity nespokojenosti mnoha krajských radních vůči tomu, jak některé orgány státu chápou svůj mandát ve vztahu k místním správám. Pro úspěšnou práci je tedy zásadní zajistit transparentnost jednání s důrazem na vzájemnou spolupráci místo postavení silového přístupu z centrálních institucí.Jana Mračková Vildumetzová (ANO 2011) se ostře vyjádřila k současnému stavu komunikace mezi vládou a místními samosprávami. Kritizovala aroganci mocí, přezíravý postoj, nedostatek komunikace a nadřazenosti vůči městům a obcím. Podle jejích slov vláda často jedná bez ohledu na potřeby těchto subjektů, což může vést k vážným problémům v krizovém řízení.
Ve své kritice se zaměřila na konkrétní situaci týkající se státního rozpočtu, kde zmínila částku 140 milionů pro oblast krizového řízení. Upozornila také na to, že hejtman Bělica by mohl navrhnout navýšení prostředků. Zdůraznila však cynismus situace – nikdo o tuto problematiku nemá evidentně zájem. Konstatovala, že klíčovou úlohu v distribuci financí sehrály především kraje, které mzadaly peníze městům a obcím s tímto zajištěním od ministerstva financí.
Mračková Vildumetzová patří mezi ty politiky, kteří upozorňují na důležitost spolupráce mezi různými úrovněmi správy veřejných záležitostí. Uvedla, že vláda nesmí být nadřazena krajům nebo obcím; takové myšlení je podle ní špatné řešení této problematiky. Podmínky v jejich očích představují velmi vážné nebezpečí pro efektivitu správy věcí veřejných.
Zdůraznila také skutečnost, že města a obce jsou nezbytnými partnery ve správě veřejných zdrojů i při plánování rozvoje regionu jako celku. Přitom je frustrující sledovat neochotu některých vládních představitelů naslouchat těmto klíčovým aktérům politiky.
V závěru svého vystoupení dodala Mračková Vildumetzová (ANO 2011), že je znepokojena současnou tendencí spoléhat pouze na proklamované sliby ze strany vlády bez odpovídajících činů. Pokud nedojde k výraznému zlepšení komunikace s místními samosprávami, bude to mít negativní dopad nejenom na finanční pomoc ze strany státu do regionálního rozvoje ale i celého společenského klimatu ve státě.
Tato výzva senátorky reflektuje reálné potřeby českých krajských administrativ a ukazuje důležitost partnerství mezi jednotlivými úrovněmi státní správy pro kvalitnější správu země jako celku.