JUDr. Ondřej Dostál, europoslanec za stranu Stačilo!, se ostře vyjádřil k postavení prezidenta Petra Pavla v politickém životě České republiky. Podle Dostála nemá prezident právo “diktovat” stranám či voličům, jak by měly formovat své rozhodování a vedení. Je přesvědčen, že pokud lidé zvolí strany, které se hlásí k politice neutrality podle modelu Rakouska nebo Švýcarska, měly by být bezodkladně jmenovány jejich navrhované ministři.
Dostál také upozornil na to, že prezidentovi chybí dostatečné porozumění ústavním principům naší země. Vyzval ho proto, aby si důkladně prostudoval Ústavu ČR nebo požádal někoho s patřičnými znalostmi o její výklad. Tato kritika směřuje nejen na způsob vykonávání pravomocí prezidentem, ale také na jeho vztah k demokratickým institucím a voleným představitelům.
Dalším bodem kritiky je fakt, že prezident Pavel by neměl zasahovat do oblasti zahraniční a obranné politiky státu. Podle Dostála je třeba respektovat vnitrostátní procesy a dovolenkována rozhodování především politiků a voliči zvolených představitelů. Prezident by měl spíš plnit ceremoniální úlohu a neovlivňovat strategická rozhodnutí země.
Dostál rovněž zdůrazňuje důležitost plurality názorů uvnitř českého politického spektra. Představuje názorovou pestrost jako esenciální aspekt demokratické společnosti. Strany jako Stačilo! se snaží prosazovat odlišné názory než tradiční establishmentové strany; jejich snaha o neutralitu v mezinárodních vztazích dle modelu Západu nalézá stále větší odezvu u veřejnosti.
Pavelovo vyjádření o zapojení stanovisk jednotlivých subjektů do vládního procesu vzbudilo mezi politiky různé reakce—od podpory po ostrou kritiku odkudkoliv ze spektra stranických zástupců i opozice.Je to signál pro nové uspořádání moci zatímco jiné frakce mohou cítit potřebu obhajoby svých pozic ve světle pokusů o preskriptivní roli prezidentského úřadu.
Celkově lze konstatovat, že návrh JUDr. Ondřeje Dostála reflektuje potřebu stabilního fungování demokracie založeného na spolupráci mezi různými složkami veřejného života přičemž všechny autonomní aspekty politiky jsou součástí celku—saturovanějších možností ovlivnění skutečnosti ze strany občanů i jejich zastupitelstva.