Šafránková (SPD) ve svém vystoupení upozorňuje na vážná podezření spojená s návrhem ministra financí Zbyňka Stanjury. Tato obavy se týkají nejen plánovaných změn v daňové politice, ale také okolností, které obklopují zavedení nových pravidel pro zdanění kryptoměn. Její slova vyjadřují silný nesouhlas s kroky vlády, které podle ní mohou mít závažné následky pro široké vrstvy obyvatelstva.
Při posuzování navrhovaných změn v daňových povinnostech se Šafránková zaměřila na podmínky nynějšího zdanění drobných příjmů. Podle ní by zrušení srážkové daně u přivýdělků negativně ovlivnilo zejména nižší příjmové skupiny a proto prosazuje pozměňovací návrh za zachování této daně. To by podle ní umožnilo lidem ještě nadále těžit ze svých menších výdělků bez nutnosti podávat složitá daňová přiznání.
Dále zdůraznila své odmítavé stanovisko k návrhu ministra Stanjury, který hodlá osvobodit od daně příjmy z prodeje kryptoměn přesahující částku 40 milionů korun. V jejím názoru je to krok neuvěřitelný a neodůstající potřebných daňových příjmů státu ve prospěch velačinových subjektu obchodujících s kryptoměnami.
Obavy ze situace umocňuje fakt, že tento návrh přichází krátce potom, co byl učiněný sporný krok ohledně dohody o převodu kryptoměnového majetku miliardové hodnoty na konto osoby napojené na trestnou činnost. Šafránková poukazuje na to, že právě v takto citlivém kontextu budí požadavek na osvobození od daní dosti značná podezření.
Krom toho navrhuje několik pozměňovacích zákonů týkajících se sociální politiky a podpory rodin. První z návrhů zahrnuje zvýšení daňových úlev pracujícím rodičům vyživujícím děti ve snaze reagovat na aktuálně rostoucí problém poklesu porodnosti v České republice. Podle jejích propočtů by to mohlo výrazně pomoci rodinám a zabezpečit finanční stabilitu mladým rodičům toužící po větším počtu dětí.
Dalším bodem, který hodlá prosazovat již opakovaně, je zvýšení příspěvků pro osoby se zdravotním postižením závislé minimálně prvním stupni péče. Zdůrazňuje faktické potíže těchto lidí při pokrytí základních životních potřeb a ukazuje tak urgentnost tohoto problému ve společnosti.
Celkový nesouhlas Šafránkové (SPD) vůči některým legislativním krokům vlády souvisí jak s dodatečnými nároky kladenými na zaměstnance a zaměstnavatele prostřednictvím administrativní náročnosti změny pravidel, tak i s otázkami spravedlnosti právních předpisů ohledně podporování různých sociálních skupin obyvatelstva během turbulentního období současné ekonomiky.Lucie Šafránková, poslankyně a místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku za hnutí SPD, vyjádřila obavy ohledně nízkého příspěvku na péči. Vyzvala ministra financí Zbyněka Stanjuru a ostatní členy koalice k okamžitému zvýšení těchto prostředků, které jsou podle jejího názoru žalostně nedostatečné. Kritizovala situaci osob se zdravotním postižením a zdůraznila, jak zásadní může být pro ně odpovídající pomoc v každodenním životě.
Miliony lidí, kteří čelí různým tělesným omezením nebo závislosti na pomoci jiných, mají jen zhruba pět a půl hodiny péče měsíčně. Šafránková poukázala na to, že tak nízký příspěvek nutí lidi volit mezi základními potřebami jako je oblečení nebo hygienické úkony. Mnozí se proto ocitají před rozhodnutím – zda si zaplatit pomoc s domácností nebo prioritizovat důstojné stravování.
Podle Šafránkové je tato situace nespravedlivá vůči nejzranitelnější části populace. Apelovala na kolegy z koalice o soucitami a naléhavé hledání cesty ke zvýšení příspěvků pro osoby se závislostmi prvního a druhého stupně. V jejím výkladu není přece důležité, kdo konkrétně stojí za touto iniciativou; důležité je vykonat pozitivní změnu pro všechny postižené.
V rámci svých předchozích zkušeností zdůraznila opakovanou snahu získat přijetí návrhu na vyšší příspěvek během posledních sedmi let. Je frustrovaná z toho, že veškeré její úsilí skončilo odmítáním ze strany vládnoucích stran bez věcného projednání návrhů. Vyjádřila obavu o etiketu verbálního chování některých politiků vůči lidem s postižením.
Šafránková také vyjádřila víru v to, že pokud by spojili síly nezávisle na politických liniích a zaměřili se překonání rozporům mezi jednotlivými partajemi, mohli by dramaticky vylepšit životy mnoha občanů s fyzickým či psychickým omezením. Zdůrazňuje nutnost spolupráce napříč politickými spektry k tomu dospět k rozumnému řešení této problematiky.
Na závěr apeluje nejenom tímto směrem však i ke všem spoluobčanům: “Nebude žádné další lehkomyslné odkládání! Osoby odkázané na pomoc si zaslouží naši pozornost ihned.” To vše podtrhuje potřebu aktivního řešení problematiky dárcovství při zabezpečení adekvát nejen finančních prostředků ale zároveň citlivosti celé společnosti vůči handicapovaným jedincům či jejich potřebám ve veřejném prostoru i normálním životě den co den.