
Poslanec Zálom ze strany Svobodní se ve svém nedávném prohlášení zamýšlí nad přijetím eura v Česku, a to konkrétně s odkazem na nedávno přijatou měnu v Bulharsku. V této souvislosti je slyšet názory, které obhajují rychlé vstoupení naší země do eurozóny. Pro mnohé z kritiků české koruny je bulharský krok příležitostí k tomu, aby mohli argumentovat pro okamžitou a bezpodmínečnou změnu.
Česká koruna však i navzdory ekonomickým potížím zůstává jednou z nejpevnějších měn v Evropě. V nedávném hodnocení se dokonce umístila jako druhá nejvýkonnější za švýcarským frankem. Stabilita české měny nás staví do výhodné pozice oproti Bulharsku, jehož měna leva není tak silná a zásadně se liší od našeho ekonomického prostředí.
Je pravdou, že by se dalo diskutovat o tom, zda eurozóna představuje elitní společenství zemí. Historií již víme, jaké problémy mohou postihnout státy jako Řecko při necitlivém přijetí této společné měny bez důkladného vyhodnocení vlastních národních ekonomik.
Dále je třeba upozornit na to, že ambice některých států (včetně těch v eurozóně) více než čistého ekonomického úspěchu pramení z touhy po prestiži. Tato prestiž však může být klamná a často zapomíná na základní hospodářské logiky – posuzování reálných problémů převážilo politické ambice.
Zálom také zdůraznil důležitost vzdělání v oblasti ekonomie; lidé by měli mít základní znalosti o tom, jak optimální měnová zóna funguje. Přijetí eura není otázkou jednoduchého rozhodnutí založeného na emocích či tlakových akcích jiných států.
Tak tedy otázka: „Kdyby Bulharsko skočilo z okna, máme skákat taky?“ může znít nepatřičně, ale podstatu dobře vystihuje – ustupování tlaku ze strany politiků může vést k nezodpovědnému chování při správě veřejných financí s bolestivými následky pro celý národ. Pokud by bulharští zákonodárci naléhali na utrácení peněz napříč státním rozpočtem po přijetí eura stejně lehkovážně jako dříve, můžeme očekávat podobnou tragédii i zde u nás.
Celkově vzato diskuse o možnosti vstupu do eurozóny musí být vedena obezřetně a informovaně; odpovědnost vůči budoucnosti České republiky neumožňuje žádné un hurried decisions ani skoky do neznámých vod ekonomických experimentů.
