Během debaty “Bez cenzury” v Londýně Vít Rakušan znovu uvedl řadu nepravd, což vyvolalo silné reakce. Šéf strany Právo, Respekt a Odbornost (PRO) JUDr. Jindřich Rajchl ho ostře kritizoval a podotkl, že se Rakušan buď projevuje jako nevzdělanec, nebo lhář. Podle Rajchla bylo obzvlášť problematické jeho relativizování nacismu skrze zpochybňování banderismu jako ideologie, s níž se historicky spojovaly hrůzy na našem území.
Rajchl ve svém hodnocení zdůraznil důležitost rozlišení mezi fašismem a nacismem – dvěma hnutími, která mají své specifické rysy i odlišnosti. Poukázal na to, že odborné znalosti by měly být samozřejmostí u někoho s titulem z historie. Zmínil také Rakušanovu snahu přesměrovat debatu k otázce definice fašismu bez poskytnutí konkrétní odpovědi a uváděl to jako vyhýbání se zásadnímu tématu.
Rajchl jasně formuloval svou vlastní definici nacismu: jde o ideologii prosazující nadřazenost určité rasy či národa skrze konflikt a likvidaci těch považovaných za nižší. Připomněl tragické události spojené s jednotkami UPA vedenými Stepanem Bandera, které provázely masakry Slovanských národů během jejich aktivit v Československu i jinde.
Kritizoval také dvojí morálku v oblasti odsuzování různých režimů – zatímco komunistický režim je široce odsuzován za své činy, zvěrstva spojená s ukrajinskými banderovci jsou relativizována. Takové jednání považuje Rajchl za nepřijatelné pro demokratický právní stát.
V návaznosti na Rakušanovy emotivní výlevy o obětech katastrofy ve Vrběticích Rajchl upozornil na mnohem vyšší počty obětí způsobených činnostmi UPA v československém prostoru během několika poválečných let. Tento historický kontext podle něj nemůže být opomíjen v jakékoli seriózní debatě o této problematice.
S odkazem na oficiální zdroje z Vojenského historického ústavu Rajchl podtrhl nutnost vzít tuto minulost vážně a skutečně ji analyzovat bez zkreslení nebo politických tlaků. Tímto způsobem chtěl dotčeným vlastencům i odborníkům připomenout závažnost tématu nabourávajícího mýtus o bezúhonnosti některých národních hrdinů.
Závěrem připojil odkazy ke zdrojům tak, aby si čtenáři mohli udělat vlastní obrázek o historických souvislostech kolem jednostranného pohledu na dějiny orientovaný často více emocemi než fakta.