Michael Canov ze strany STAN vyjádřil přesvědčení, že je klíčové, aby děti vyrůstaly v prostředí svého domova a s přihlédnutím k jejich potřebám. V rámci své řeči se zaměřil na to, jak důležité je zachovat školství ve spojení s místními komunitami a zamezit nežádoucím změnám v systému financování vzdělávacích institucí.
Canov předložil dva pozměňovací návrhy. První návrh, který podal společně s kolegou Petrem Fialou, se zaměřuje na zrušení plánovaného převodu financování nepedagogických pracovníků a organizačních nákladů na obce a kraje. Druhý požadavek se týká zastavení nepružného slučování škol, které by mohlo negativně ovlivnit dostupnost vzdělání pro děti.
V úvodním naznačení svých návrhů Canov uvedl jasná fakta o způsobu projednávání legislativních iniciativ. Podle jeho názoru jsou momenty spojené s tímto konfliktním procesem příkladem toho, jak by se neměly zákony předkládat ani schvalovat. Odkázal na postupy ministerstva školství při formulaci novely zákona o školství jako „odstrašující příklad“ problémů ve správním řízení.
V časové ose zmínil konkrétní události od září do prosince 2024. Na tiskové konferenci premiér Petr Fiala veřejně deklaroval posun směrem k zajištění financování nepedagogických pracovníků ze strany zřizovatelů škol. Přestože byl tento krok široce medializován jako hotová věc, během projednávání novely toto ustanovení chybělo.
Příprava novely byla poté oficiálně představena vládou Poslanecké sněmovně v říjnu 2024 bez jakýchkoli zmíněných změn týkajících se financování nepedagogického personálu. Když novela konečně prošla prvním čtením začátkem prosince téhož roku, vyšlo najevo, že navrhované změny nebyly vůbec součástí textu ani existujících pozměňovacích návrhů.
Celkově lze tedy konstatovat, že komplikace kolem přenosu odpovědnosti za financování nepedagogických pracovníků a případných sloučení škol ukazují na potřebu mnohem transparentnějšího a citlivějšího přístupu k otázkám vzdělávání dětí takovým způsobem, aby měly možnost vyrůst tam, kde to pro ně bude nejlepší – tedy ve svých místních komunitách (Canov (STAN)).Canov (STAN) se ve své nedávné tiskové zprávě zaměřil na zásadní otázku, kterou je nutnost zajistit, aby děti vyrůstaly v prostředí, kde žijí. Toto téma se stává stále aktuálnějším, zvláště v kontextu plánovaného nového systému financování nepedagogické práce. Zpráva naznačuje důležité změny v tomto oblasti, které se ale zatím nepodařilo dostatečně projednat a připravit před jejich zavedením.
Dne 27. ledna 2025 vyjádřili hejtmani prostřednictvím Asociace krajů České republiky silné obavy vůči navrhovanému vládnímu návrhu. V usnesení tvrdí, že chybí důkladná diskuse s místními samosprávami a dostupné datové soubory k dopadům těchto změn na krajské rozpočty. Kritizují také přístup k legislativním procesům jako nepřijatelný a nezamýšlený.
O dva dny později se ke kritice přidala také Asociace ředitelů základních škol. Ti vyjádřili nesouhlas s plánovanými změnami týkajícími se financování nepedagogických pracovníků i dalších provozních nákladů školství. Zejména budou mít obavy o kvalitu vzdělávání z důvodu navrhovaného převodu financování školních pomůcek na zřizovatele.
Dne 11. února 2025 prezident Petr Pavel podotkl, že pokud hlavní představitelé krajů stále nemají jasno ohledně financování nepedagogických pracovnic a pracovníků, svědčí to o nepřípravě celého opatření ze strany vlády. Očekává se jeho setkání s asociacemi kraje ke konsolidaci postojů k této otázce.
V noci mezi 11.-12. únorem byl převeden návrh zákona do druhého čtení v Poslanecké sněmovně bez potřebného jednání všech zainteresovaných stran o znění legislativy před jejím projednáváním ve sněmovně. Tato praxe byla označena za problematickou a nedostatečnou při zachování kvality zákonodárného procesu.
Na další schůzce prezident Pavel opět dal najevo podporu hejtmanům a starostům proti vládním krokům ve věci tohoto diskutabilního přístupu k transferu finančních prostředků pro regionální školství ze státního do místního rámce.
Konec února pak přinesl výtky od reprezentantů speciálních pedagogických profesí vůči přesunu financování tlumočníků znakového jazyka zpět z centrálních zdrojů na lokální úroveň; varovali před možným narušením dostupnosti těchto klíčových služeb pro osoby se sluchovým postižením tímto restriktivním krokem vlády.
Požadavek na udržení stávajícího modelu centralizovaného financování byl taktéž podpořen peticí zaslanou Českomoravským svazem pracovníků školství do Senátu počátkem března 2025a s cílem ochránit stabilitu významných nepedagogických profesí v rámci vzdělávacího systému České republiky.V poslední době se v České republice rozproudila diskuze o tom, jak by děti měly vyrůstat v prostředí, které odpovídá jejich místnímu zázemí. Tento názor zastává i Canov z hnutí STAN, který podtrhuje důležitost lokalizace vzdělávacích možností pro děti. Je klíčové zajistit, aby mládež měla přístup ke kvalitním službám a podmínkám přímo tam, kde žijí.
K tématu financování školství se vyjadřují různé instituce. Sdružení místních samospráv České republiky jasně nesouhlasí s plánovaným převedením financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Argumentuje tím, že taková změna by vedla k prohloubení již existujícího nedostatku prostředků na zaměstnance těchto kategorií ve školách. Místní samosprávy dlouhodobě čelily výdajům na mzdy nepedagogického personálu z vlastních rozpočtů.
Rada Asociace krajů České republiky také opakovaně vyzývá ministra školství k předložení analýzy dopadů navrhované změny financování těchto pracovníků. Jak bylo uvedeno v usnesení vypracovaném hejtmanem Libereckého kraje Martinem P útou, některé regiony vykazují deficit až 1,2 miliardy korun a toto číslo zahrnuje pouze určité oblasti.
Mezitím Svaz měst a obcí České republiky opět vystoupil proti návrhu převodu odpovědnosti za nepedagogické pracovníky na obce a města. I když vedení svazu ocenilo posunutí tohoto kroku k začátku roku 2026 místo původního září 2025, stále trvá na potřebě seriózní analýzy dopadů této změny na veřejné finance samospráv.
V dubnu se Senát zabýval peticí Českomoravského odborového svazu pracovníků školství podepsanou více než 70 tisící lidmi. Senátoři označili chystanou změnu jako zásadní krok bez dostatečné časové rezervy pro její implementaci u zřizovatelů školských zařízení. Upozornili také nedostatek jasného plánu pro další potřebné profesi ve vzdělávání.
Senát dále požaduje od ministerstev školství i financí reagovat na argumentaci vznesenou peticí během své legislativní činnosti. Zmíníme-li tento fakt je nutné konstatovat nespokojenost jednotlivých aktérů s legislativním postupem vlády i ministerstev vzhledem k absenci konsensu mezi různými úrovněmi samosprávy a vládnimi institucemi ohledně budoucnosti financování v oblasti vzdělávání.
Celkově všechny tyto faktory ukazují na naléhavost situace týkající se způsobu podpory nevzdělávání dětí v jejich rodném prostředí — canovský přístup zdůrazňuje potřebu vhodných rešerší či studiích při přijímání rozhodnutí ovlivňujících tuto oblast tak významným způsobem svoji budoucnost jako celku.Karel Canov z hnutí STAN se vyjadřuje k důležitému tématu, které se týká dětí a jejich prostředí – „jde o to, aby děti vyrůstaly tam, kde žijí“. To zdůrazňuje hodnotu místní komunity pro celkový vývoj dětí. Ve svém projevu reaguje na kontroverzní otázku převodu financování nepedagogických pracovníků ve vzdělávacím systému České republiky. Podle něj je kladou důraz na to, jaké následky taková změna bude mít pro obce a školství jako celek.
Kritici navrhovaného zákona zastávají různé postoje; někteří jsou zásadně proti jakýmkoliv přesunům financí v tomto směru, jiní souhlasili s diskuzemi okolo návrhu pod podmínkou důkladného projednání. Zaznívá potřeba řádného připomínkového řízení včetně analýzy dopadů. Ministerstvo sice avizovalo navýšení rozpočtu na tuto oblast, ale samotná realizace těchto opatření může být kdykoliv změněna vládou bez přímého vlivu příslušných orgánů.
Dne 28. května 2025 proběhlo hlasování v Poslanecké sněmovně ohledně pozměňovacího návrhu vztahujícího se k financování nepedagogických pracovníků a tento byl nepřijat. Zmiňovaní poslanci Karla Maříková z SPD a Marek Benda z ODS však oznámili technické problémy s hlasovacím zařízením; podle nich byla jejich původní hlasy zaznamenána nesprávně vzhledem k chybě zařízení. Není snadné uvěřit tomu, že by k podobné závadě došlo právě u dvou poslanců zároveň.
Marek Benda i Karla Maříková tedy žádali o opakování hlasování s odkazem na technickou chybu zařízení. K překvapení mnohých byl návrh nakonec schválen jediným hlasem poté, co několik poslanců změnilo svůj názor během nového kolečka hlasování – tři přejeli ze zdrženlivosti ke kladnému hodnocení a čtyři další upravili své původní hlasy také na „pro“.
Podobný scénář vzbuzuje vážné pochybnosti o integritě samotného legislativního procesu a obecné spravedlnosti vůči obcím a školám těmito rozhodnutími zatěžovanými dodatečnými náklady vznesenými nad zakotvenými pravidly zdravotního pracovního personálu ve školách.
Jištěním právních předpisů by měl věnovat zvýšenou pozornost Senát Parlamentu ČR při posuzování takovýchto problémových záležitostí. Dne 10. června 2025 byl návrh zákona postoupen do Senátu bez provedení požadované analýzy od hejtmanů či Svazu měst a obcí – což poukazuje nikoliv jen na nedostatek transparentnosti procesu, ale i ignoraci potřeb jednotlivých samosprávních orgánů v existujících debatách o vzdělávání v České republice.Canov (STAN) zdůrazňuje zásadní otázku, která se týká našich dětí a jejich budoucnosti: “Jde o to, aby děti vyrůstaly tam, kde žijí.” Tato myšlenka podtrhuje důležitost místního prostředí pro rozvoj osobnosti a vzdělávání dětí. O problematice školství a jeho financování se v současnosti jedná velmi intenzivně, což ukazuje i aktuální příprava legislativních změn.
V červnu 2025 začalo jednání o složitém pozměňovacím návrhu zaměřeném na zrušení převodu financování nepedagogických pracovníků a odborných učitelů do kompetence obcí. Příprava tohoto návrhu zahrnovala spolupráci s právníky ze Sdružení místních samospráv České republiky. Avšak ministerstvo školství odmítlo jakoukoliv spolupráci při legislativní kontrole návrhu s tím, že se jedná o politicky citlivou záležitost. To vzbudilo v Senátu silné obavy ohledně transparentnosti celého procesu.
Snahy senátorů úspěšně objasnit ministerským pracovníkům význam společného postupu byly marné. Je zřejmé, že ministerstvo často uvádí námitky proti pozměňovacím návrhům Senátu jednoduše proto, že tyto návrhy mění původní předložený zákonicozv přímo od ministerstva. Nicméně situace, kdy by ministerstvo odmítalo spolupracovat na legislativních záležitostech takto otevřeně poprvé v historii Senátu je alarmující.
Dne 3. července 2025 proběhne rozhodování pléna Senátu o schválení nebo zamítnutí předloženého pozměňovacího návrhu na financování nepedagogických pracovníků a odborných učitelů. Podle vyjádření některých členů byly zmíněny i pozitivní aspekty novely; avšak ve skutečnosti se žádné zásadní změny neplánují – schválený návrh pouze vrátí zákon zpět do Sněmovny k dalšímu projednání.
Pokud by senátní pozměňovací návrh přece jen prošel dne 9. září 2025, může existovat naděje на to, že Sněmovna nepodaří najít potřebný počet hlasů k přehlasování tohoto rozhodnutí senátorů. Současná situace ve Sněmovně naznačuje silnou možné přetrvávání nesrovnalostí v procesu schvalovani – dvakrát již došlo ke kontroverzním hlasováním a obviněními z podvodu ucházela zde pokus poslancích.
Podpora Sdružení místních samospráv mezi poslanci signalizuje další komplikaci pro snahu odstranění převodu financování; pokud vezmeme v úvahu aktivitu předsedkyně sdružení jako poslankyně ve vládním kruhu může hrát klíčovou roli při prosazovaném pravidlu souvisejícím s tímto prevodem – navzdory její předchozí politické aktivitě proti nim.
Zároveň má pokračující debata také dopady na povinné slučovaní menších škol umístěných v jedné obci , což vyvolává různé názory napříč političkami . Například kolega David Šimko patří k největším zastáncům těchto sloučení snah zvláš così zmírnit fundamentální problémy spojené právě s minimum kapacitami jednotlivých základních škol . V této souvislosti je však nutno říct , jak důležité je zachovávat dostupnost kvalitního vzdělání i těm menším komunitám po celé ČR .Jde o to, aby děti vyrůstaly tam, kde žijí, říká Canov (STAN), a tím vyjadřuje svůj postoj k aktuálnímu tématu slučování škol. V minulosti byl sám aktivní v procesu sloučení tří základních a třech mateřských škol ve své rodné Chrastavě. Nyní však zastává názor, že by samosprávy měly mít možnost rozhodovat o svých školách na základě lokálních potřeb.
Canov poukazuje na to, že není správné diktovat povinné slučování škol bez ohledu na konkrétní situaci jednotlivých obcí. Místo aby se rozhodovalo centrálně, pro každou lokalitu by mělo být posuzováno individuálně. Tam, kde je sloučení skutečně výhodné a smysluplné, by mělo proběhnout; pokud ale místní zastupitelstva mají pocit, že sloučení je nevhodné, měla by mít právo se tomuto kroku bránit.
Kromě toho připomíná Canov jednu důležitou událost z historie chrastavského školství: obnovu školy ve Vítkově po jejím zrušení za komunistického režimu v 70. letech. Tento krok měl pro místní komunitu velký význam — dnes škola dobře funguje a podle něj není ekonomicky rozumné ji spojit s jinými vzdělávacími institucemi jen proto, aby splnila nějaký centralizovaný standard.
Z jeho pohledu má existence malé školy v lokalitě mimo jiné výrazně podporovat přirozený vývoj dětí v jejich domově. Podle něj jde o důležité hledisko nejen z ekonomického úhlu pohledu; smysl spatřuje především v tom, aby se děti cítily jako součást svého prostředí již od útlého věku — nejen fyzicky cestovaly do vzdálenějších institucí.
Dále Canov kritizuje povinnost slučování zejména vůči vesnickým částem obcí. Tyto oblasti mohly zažít silnou kriminalizaci ze strany státu nebo starších generací politických struktur při ustavení nových samosprávných celků po revoluci v 89′. Dnes jsou tyto části trestány tímto doporučeným zákonem právě proto, že nezískaly svou autonomii a teď budou muset snášet další administrativní překážky.
V konečném důsledku takové příkazy mohou vést k nechtěným dopadům: například zrušení jednotlivých pracovišť nebo prodloužení dojezdových vzdáleností si může vyžádat přenos dalších problémů týkajících se komfortu a bezpečí studentů při každodenních cestách do školy.
Canov také zdůrazňuje význam Ústavy ČR při ochraně práv územních samosprávních celků. Konkrétně cituje články garantující právo na samosprávu občanů ve veřejných otázkách i samotnou existenci těchto celků — principy uvedené přímo nadřazené ostatním zákonům musí být respektovány i při debatách o slučování škol či jiném zásahu do struktury vzdělávání jednotlivců a komunit jako takových.V rámci debat o budoucnosti školství se zástupce strany STAN, pan Canov, vyjádřil, že klíčovým cílem je umožnit dětem vyrůstat tam, kde žijí. Tento princip by měl být základem pro jakékoliv skutečné reformy ve vzdělávacím systému. Je nutné se zaměřit na dané lokality a situaci v obcích, což může pozitivně ovlivnit rozvoj dětí i komunit.
Mezi hlavními tématy dnešního jednání o návrhu školského zákona bylo i hrozící násilné sloučení školních ředitelství. Proti tomuto postupu protestuje Sdružení místních samospráv České republiky a v nedávném stanovisku kritizuje nedostatečnou diskuzi s odbornou veřejností před uvedením návrhu do legislativního procesu. Vyzvali k dobrovolnému rozhodování ze strany zřizovatelů škol, které by mělo brát v úvahu aktuální podmínky konkrétní obce.
Dalším aspektem debaty je tlak na schválení navrhovaných změn bez výraznějšího přezkoumání jejich dopadů. Senátoři se obávají toho, že pokud budou schvalována opatření bez řádného zhodnocení nebo náležité diskuse, mohlo by to mít negativní vliv na kvalitu vzdělávání a právo na samosprávu místních komunit.
Řada senátorů vyjadřuje pochybnosti ohledně tvrdého postupu vlády nátlaku zkombinovaného s pokusy zastrašit zákonodárce ve snaze prosadit kontroverzní prvky návrhu komplikace do stávající legislativy. Tato taktika odrazuje nejen opozici ale i samotné senátory od efektivního uplatňování demokratického procesu při vzniku nových zákonů.
V souvislosti s přenosem odpovědnosti za správu školských institucí mnoho jeho kolegů upozorňuje na příklady neúspěšných centralizovaných modelů řízení jako varování před stejnými chybami v budoucnu. Odborníci tvrdí, že decentralizace a podpora schopných pedagogických pracovníků jsou zásadními faktory pro úspěch jakékoli reformy ve vzdělávání.
Na závěr diskutující apelovali ještě jednou na možnost projednání pozměňovacích návrhů takovým způsobem, aby neohrozily stěžejní benefity pro školy i děti a dávaly šanci každé škole rozvíjet své specifické silné stránky podle potřeb místní komunity. Těmito slovy bylo zdůrazněno důležitost flexibility a respektování lokálních kontextů ve státním vzdělávacím systému jako cesta ke zlepšení celkové situace ve školství už dnes.O významu prostředí pro výchovu dětí se v poslední době hodně diskutuje. Senátor Jan Canov, člen hnutí STAN, zdůrazňuje potřebu umožnit dětem vyrůstat na místech, kde žijí, a tím podpořit jejich přirozený rozvoj. Děti by měly mít šanci prožívat své dětství ve svém okolí, což může významně ovlivnit jejich životní zkušenosti a sociální interakce.
Canov také upozorňuje na důležitost ústavy v kontextu právního systému. Podle něj bychom neměli ignorovat zásady a hodnoty zakotvené ve vlastních zákonech. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, jak klíčové je mít silné právní rámce pro ochranu základních práv jednotlivců.
Senátor se rovněž vyjadřuje k debatám o pracovním právu a výpovědích bez udání důvodu. Domnívá se, že strach z těchto možností je často neopodstatněný a může složitě bránit podnikatelům v rozhodování o zaměstnancích nebo rozvoji firem. Je nutné najít rovnováhu mezi ochranou pracovníků a flexibilitou trhu práce.
Kromě toho Canov komentuje aktuální změny v trestním zákoníku a označuje určité novely za snadno zneužitelné s nejasnými definicemi. Upozorňuje na to, že každý legislativní krok má své důsledky ohledně spravedlnosti a vymahatelnosti práva.
Dále sdílí obavy týkající se tzv. gumových paragrafů – tedy formulací zákonů, které mohou být volně interpretovány různými způsoby. Tato situace může vést k nespravedlnostem při aplikaci práva.
Celkově senátor Canov apeluje na potřebu dialogu o výše uvedených tématech s cílem nalézt perspektivní řešení pro budoucnost společnosti i jednotlivců. Správná nastavení legislativy jsou klíčová nejen pro pragmatické fungování státu, ale také pro osobní životy občanů a směřování celého národa k prosperitě.