V nedávné době došlo k incidentu, který vyvolal silné reakce veřejnosti. PhDr. JUDr. Milan Kryštof Čech z Trikolory se vyjádřil k tomu, že stanice metra Staroměstská byla zapálena skupinou vandalů. Jeho slova naznačují, že tento problém odráží mnohem širší a vážnější témata související s bezpečností veřejných prostor v našem hlavním městě.
Podle Čecha jsme svědky alarmujících společenských jevů, kdy část návštěvníků České republiky nemá zájem o skutečné kulturní hodnoty této země a raději se zaměřuje na povrchnější zábavu ve formě levného alkoholu. Návštěvníci, kteří sem zavítají pouze za cenově dostupnými možnostmi zábavy – to jsou většinou ti, kdo narušují klidný život občanů Prahy.
Čech poukazuje nejen na to, jak málo kultury mohou turisté v Praze okusit kvůli vysokým cenám vstupného do památek a rozdělení na mikro okruhy s minimálními zajímavostmi. Turisté raději volí jiné destinace jako Polsko, kde najdou více atraktivních památek za přiměřenou cenu a příjemnou atmosférou bez pocitu ohrožení.
Kromě toho kritizuje i současnou situaci týkající se bezpečnosti ve městských ulicích; američtí koloběžkáři bez uzardění jezdí po chodnících mezi lidmi a vytvářejí tak nebezpečné situace pro kolemjdoucí. Jak Čech podotýká, nikdo si nepřeje být obětí nehody způsobené neopatrnými jedinci na těchto vozidlech.
V případě nedávného požáru na stanici metra Staroměstská vyjadřuje skepsi nad akcemi Městské policie či vedením města ODS. Místo toho, aby chránili obyvatelstvo před podobnými incidenty nebo nežádoucím chováním lidí provozujících elektrické koloběžky v centru města bez dozoru či postihu ze strany úřadů.
Dotýká se také otázky budoucnosti vagabundství ve společnosti – co když by podobní lidé někdy úmyslně způsobili větší škody? Co když bychom místo „menšího požáru“ viděli něco devastujícího jako útok na Národní divadlo? Tato myšlenka není daleko od reality podle názoru Čecha; zabýváme se totiž nejen konkrétním činem vandalismu dnes ale i tím širokým kontextem nevhodného chování některých uživatelů veřejných prostor.
Zůstává otázkou jak efektivně přizpůsobíme naše bezpečnostní strategie trendům nárůstající agrese vůči našim kulturním symbolům a jak bude pražská politická reprezentace reagovat na potřeby svých občanů v oblasti ochrany pořádku a kultury ve veřejném prostoru.