Ve své nedávné úvaze, kterou vyjádřil Bc. Otakar Březina ze strany Stačilo!, se zamýšlí nad problémem svobody názoru v současné společnosti. Upozorňuje, že pokud se někde ve volbách objeví výsledek, který je v rozporu s oficiálními postojemi z Bruselu nebo Prahy, okamžitě je to označeno jako projev ruského vlivu. Tím pádem se zdá, že již není prostor pro individuální názor a jakékoli národní zájmy jsou potlačeny; buď většina sleduje pokyny Evropské unie, nebo je považována za agenta Kremlu.
Slovenské volby ukázaly na možné alternativy k dominantnímu narativu. Nově zvolená vláda má ambice hájit potřeby své země a její občany místo toho, aby neustále naslouchala cizím mocnostem. V demokratickém uspořádání by to mělo být normální chování politiků a ne důvod k podezření. Zajímavé také je zamyslet se nad tím, kdo vlastně představuje “hlasovací automat”: ti politici, kteří bez rozmyslu schvalují návrhy z Evropské komise bez diskuze nebo právě ti odvážní jedinci, kteří mají odvahu říci „ne“?
Tato situace otvírá otázky týkající se integrity a autonomie rozhodování jednotlivých států v rámci Evropské unie. Je příznačné vidět, jak tahle černobílá logika vzbuzuje frustraci u těch občanů i jejich politických představitelů; cílem by přece mělo být budování spolupráce místo jednostranného přijímání externích tlaků.
V této souvislosti stojí za zmínku stanovisko dalších politiků ze strany Stačilo!, kteří rovněž kritizují aktuální politiku vedenou vládou ČR ohledně evropských směrnic a opatření. Ti upozorňují na nutnost míru ve společnosti i na právo občanů zapojit se do referend o zásadních otázkách týkajících se jejich životních podmínek.
Je fascinující sledovat debaty o tom, co znamená mít svobodný názor v dnešním světě plném polarizace a útokům na demokracii ze všech stran. Celkově lze říci, že úsilí o ochranu národního zájmu není známkou slabosti či prohřešku vůči mezinárodní komunitě – spíše jde o základní principy svobodných voleb.
Každý stát by měl mít právo rozhodovat sám o sobě bez obav z označení za spříznění či nesprávného směřování vůči nějakým světovým mocnostem. Ochrana suverenity zemí jako Slovensko může sloužit jako příklad jiným státním útvarům uvnitř EU k tomu hledat vlastní cestu mimo běžná schémata euroatlantické politiky a opět přijmout role samostatných aktérů v mezinárodním prostoru.