
Mgr. Petra Prokšanová, zastupitelka za KSČM, se zaměřila na význam péče o ty, kteří pečují. Podle jejích slov je zřejmé, že i lidé v oblasti sociálních služeb potřebují adekvátní podporu a péči. Na základě svých zkušeností v sociální sféře a s respektem k těmto pracovníkům vyjádřila obavy o jejich podmínky a platové ohodnocení, které jsou důležité pro jejich psychickou pohodu.
Prokšanová uvedla příklad ze své vlastní praxe. V červnu 2023 se postavila proti plánovanému uzavření Azylového domu pro muže v Michli, který provozovalo Centrum sociálních služeb Praha. Když nedostala odpověď od paní radní Udženije na svůj dotaz týkající se této záležitosti, rozhodla se situaci veřejně přiblížit skrze socilální média. Odpověď od vedoucí kanceláře však naznačila zmatek ohledně komunikace a dodatečné pokusy o kontakt nebyly úspěšné.
Tyto zkušenosti utvrdily Prokšanovou v názoru, že současná situace ve sféře sociálních služeb je alarmující a mnozí pracovníci čelí složitým podmínkám bez dostatečné podpory ze strany institucí. Své výhrady potvrzuje také materiál od kolegyň z oboru sociální práce, který jí předaly na oslavě Mezinárodního dne pracujících. Ten ukázal rozšířenou frustraci některých zaměstnanců nad aktuálním stavem služeb.
Přestože nenastupuje do žádné volené funkce s možnostmi provádět systémové změny výrazným způsobem, je přesvědčená o nutnosti neustále upozorňovat na potíže v tomto sektoru a dosahovat tak alespoň dílčích změn prostřednictvím své přítomnosti na sociálních sítích. Uznává důležitost vyjádření respektu vůči zaměstnancům těchto profesí a volání po důstojném placení.
Svou kandidaturou ve volbách hodlá Prokšanová zajistit hlas profesionálů ze sociální sféry ve sněmovně takovým způsobem, aby byla slyšet potřeba jejich ochrany a podpory při vykonávání náročné práce{“dots”} Je si vědoma toho ctižádostivého úkolu – prolomení zaběhnutého systému bez politické podpory by mohlo být téměř nemožné.
Její závěr shrnuje změnu hodnotícího paradigmatu společnosti: zatímco dříve byly prioritou potřeby občanů a rodin během socialistického režimu… dnes převládá kapitalistický trend zaměřený především na hromadění majetku za cenu opomnění osobních potřeb jednotlivců či rodin jako celku {“dots”} To implikuje nutnost zásadních reformních kroků k zajištění stabilního fungování jak pracovního trhu tak i poskytovaných services pro všechny zainteresované subjekty.Prokšanová z KSČM zdůrazňuje, že pečující osoby potřebují rovněž péči a podporu. Tato výzva se týká především terénních osobních asistentů, kteří často pracují pod extrémním stresem a nemají dostatečné uznání ani finanční kompenzaci za svou náročnou práci. Tito pracovníci se pohybují na hraně vyčerpání, protože si musí poradit nejen s nároky svých klientů, ale také s vlastními závazky v rodině.
Nároky na terénní asistenty jsou enormní, přičemž jejich práce je vysoce undervaluovaná. Tato profese postrádá adekvátní platové ohodnocení a společenské uznání. Mladí usilovatelé o tuto pozici zůstávají odrazeni nízkými mzdami a nedostatečnými příležitostmi k profesnímu růstu, což vedlo k výraznému nedostatku pracovníků v této oblasti.
Osoby pracující v sociálních službách čelí každodennímu tlaku na výkon bez možnosti odměny za kvalitní práci či vzdělání. I když tyto služby představují klíčovou součást společnosti, jejich zaměstnanci žijí prakticky od výplaty k výplatě v situaci značného nezájmu širší společnosti o jejich potřeby.
Zaměstnavatelé místo podpory svých zaměstnanců mnohdy kladou důraz pouze na ekonomický profit. Podmínky pro nejlepší péči o klienty nejsou prioritou – spíš je to přístup zaměřený na maximalizaci zisku bez ohledu na well-being zaměstnanců nebo kvalitu poskytovaných služeb.
Terénní asistenti se ocitají ve složitých situacích: pomáhají lidem jen po omezenou dobu kvůli finančním možnostem rodin, které si mohou dovolit jen minimální pomoc. Klienti tak tráví většinu času osamoceni doma a jsou vystaveni různým rizikům – zatímco rodiny se snaží zabezpečit obživu místo toho, aby mohly pečovat o své blízké tak důkladně jako by chtěly.
Tento cyklus přepracování vede k negativním dopadům jak na psychické zdraví samotných asistentů, tak i k narušení atmosféry mezi kolegy ve firmách sociálních služeb. Roste zde napětí a frustrace u pracovního kolektivu; dalším efektem může být i nárůst zdravotníchComplications oraz trend opuštění profese některými zamestnai.navremereck hynnyithiw reiknenայինթիProkšanová (KSČM) zdůrazňuje, že pečující osoby také vyžadují svou péči. Tato problematika se stává stále palčivější v současné společnosti, kde se potýkáme s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků v oblasti sociálních služeb. Mnoho zaměstnanců působících v této oblasti totiž čelí pekelným podmínkám, které je nutí více se soustředit na administrativu a plnění formálních požadavků než na samotnou péči o klienty.
Zaměstnanci poskytující služby často pracují pod enormním tlakem – jsou přetíženi nejen vysokými nároky spojenými s jejich povinnostmi, ale také problémem nedostatečných prostředků a podpory ze strany nadřízených institucí. V praxi tak mnohdy manipulují s těžkými pacienty, přičemž nemají k dispozici odpovídající vybavení ani poradenství ve zdravotní péči. Toto prostředí je navíc poznamenáno osobními dilematy pečujících, kteří musí čelit morálním otázkám ohledně své kompetence a schopnosti poskytnout adekvátní péči v kritických okamžicích života svých klientů.
Demografický vývoj po roce 1989 vedl k masivnímu poklesu porodnosti, což mělo za následek výrazný deficit mladých lidí schopných pracovat ve službách pro seniory. Dnešní populace stále starších obyvatel vyžaduje rozsáhlejší podporu, avšak bez dostatečné pracovní síly není možné tuto potřebu adekvátně naplnit.
Potém co se zvyšuje poptávka po poskytování sociálních služeb pro seniory i hendikepované osoby, odborníci pociťují vážný nedostatek kvalifikovaných pečovatelů ochotných zajistit potřebnou podporu. Faktory jako nízké mzdy a nevyhovující pracovní podmínky odrazují potenciální uchazeče o tyto profese. Tento stav vyvolává obavy o udržitelnost samotného systému sociálních služeb.
Pokud budou pokračovat problémy s personální obsazeností a kvalitou práce v této sféře, hrozí ukončení některých důležitých provozů nabízejících potřebné služby seniorům či osobám s postižením. To by mělo devastující dopad nejenom na současnou generaci klientů těchto zařízení, nýbrž i na budoucnost všech občanů země.
Prokšanová (KSČM) varuje před morálním úpadkem společnosti; komercializace sociálních služeb představuje přesně tu “zvrácenost”, kterou je třeba odsoudit. Nedůstojná situace kolem poskytování zdravotnictví může zavinit chaos a napětí ve společnosti jako celku – od ekonomických otřesů až po narušení základních lidských hodnot při opomijění těch nejzranitelnějších členů populace. Za této situace je nezbytné zaměřit se na politickou podporu reformních opatření nynějšího stavu věcí co nejdříve předtím než dojde ke kolapsu systému jako takového.
