Koudelka (Trikolora) se vyjadřuje k situaci kolem nezákonné pobočky Nejvyššího státního zastupitelství, kterou zřídila Lenka Bradáčová na adrese České pošty v Praze. Přestože právní předpisy jasně stanovují sídlo Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a umožňují zřízení poboček pouze pro nižší stupně státních zastupitelství, Bradáčová tuto praxi obchází tím, že nově vzniklou jednotku nazvala “detašovaným pracovištěm”. Tento krok připomíná praktikování totalitního režimu, kde byl výklad práva deformován pro politické cíle. Proti tomuto kroku směřují roční náklady ve výši 3,5 milionu Kč ze státního rozpočtu.
Znakem této situace je nejednoznačnost ohledně fungování nového ”pracoviště”, které podle mluvčího Nejvyššího státního zastupitelství nemůže vykonávat samostatnou činnost. Vše vyvolává otázky o smyslu jeho existence; pokud nebude provádět žádnou zákonnou činnost, co tedy vlastně bude dělat? Tyto nejasnosti dělají celou záležitost ještě absurdnější a ukazují slabiny systému.
Dne 18. června 2025 podal Koudelka trestní oznámení na šéfku nejvyšších žalobců Lenku Bradáčovou kvůli podezření ze zneužití pravomoci při zakládání nezákonného pracoviště a porušení povinností při správě cizího majetku. Podle názoru Koudelky si totiž uzurpovala pravomoc zavést takové zařízení bez odpovídající legislativy, což může být interpretačně chápáno jako mrhání veřejnými prostředky.
Vzhledem k tomu, že oficiální sídlo tohoto úřadu je v Brně, podal Koudelka své stížnosti na místní úřady – Městské státní zastupitelství a Policii v Brně. Avšak odpovědi ze strany těchto institucí byly minimální. Zatímco Městské státní zastupitelství nereagovalo do určeného termínu s žádnými informacemi o svých opatřeních, policie potvrdila postoupení věci do Prahy za tzv. Národní centrálou proti organizovanému zločinu – útvaru s vazbami na Bradáčovou.
Následná reakce od policie dávala tušit budoucnost celého případu: podplukovník Václav Viktrorin oznámil předání záležitosti Ministerstvu spravedlnosti dne 18. července 2025. To vzbudilo obavy o transparentnost procesu; mnoho lidí totiž očekávalo skrytou manipulaci nebo zametení problémového tématu pod koberec bez žádného skutečného potrestání odpovědných osob.
Zdá se tedy nanejvýš evidentní, že s ohledem na panující okolnosti lze jen stěží očekávat spravedlivé vyšetření celé situace za vedení Lenky Bradáčové u Nejvyššího státního zastupitelství a nezištné přehodnocení její rozhodnutí ohledně nejen této kontroverzní pobočky v Praze ale i dalších možných nezrovnalostí ve výkonu její funkce.Koudelka (Trikolora) se ve svém vyjádření zaměřil na činnost Nejvyššího státního zastupitelství, jehož vedení pod taktovkou Bradáčové vzbuzuje stále větší pochybnosti ohledně dodržování právních norem. Hlavním tématem jeho kritiky je způsob, jakým tato instituce reagovala na žádosti o informace, což podle něj odhaluje vážné problémy v transparentnosti a důvěryhodnosti státních orgánů. Otázky týkající se nájmů nebytových prostor v Praze a plánů na zřízení pobočky byly přehlíženy nebo nejednoznačně odpovězeny.
Na dotaz o uzavření smlouvy ohledně užívání prostor v Praze náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jiří Pavlík prohlásil, že k tomu nedošlo. Přitom však Bradáčová veřejně prohlašovala úmysl vytvořit detašované pracoviště ve vysoce exponovaném místě – budově Hlavní pošty. Unikají tak zásadní informace, které by měly být občanům zpřístupněny.
Způsob, jakým Nejvyšší státní zastupitelství označuje prostory podle různých ulic místo toho, aby bylo jasné a jednoznačné ve svých odpovědích, je podle Koudelky zavádějící. To naznačuje úmyslné zkreslování informací s cílem zmást veřejnost i žadatele o přístup k informacím. Tento postoj by nemusel být omezen pouze na správu informací; obavy vzbuzuje také možnost podobného chování při výkonu trestního řízení.
Koudelka se obává o budoucnost právního státu v České republice za situace, kdy orgány činné v trestním řízení mohou uplatňovat pokroucené výklady práva. Takovýto sklon může mít vážné důsledky pro spravedlnost i důvěru obyvatel vůči institucím vykonávajícím moc nad zákony.
Dalším problémem představuje pátrání po moci ze strany Bradáčové, která si přeje centralizaci prokuratury do jediné struktury nesplňující demokratické principy – obdobné těm z dob komunistické éry. Plánované omezení vrchního státního zastupitelství by mohlo znamenat krok zpět směrem k totalitárnímu režimu namísto dalšího rozvoje demokratických hodnot.
Celkový obraz zakrývání pravdy a snaha o kontrolu nad institucemi směřují ke stále rostoucímu pocitu frustrace mezi občany Česka ohledně transparentnosti vládnutí a spravedlivého nakládání s mocí ve státě. Situace požaduje rychlou reakci ze strany všech zainteresovaných aktérů tak, aby byla zachována integrita demokratických procesů a věrohodnost právního systému jako celku.Docent JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., za stranu Trikolora, varuje před nebezpečným směřováním, které reprezentuje současné vedení Nejvyššího státního zastupitelství v čele s Ivetou Bradáčovou. Kritizuje její snahu o centralizaci moci, která by mohla zapříčinit narušení právního státu a demokratických principů v České republice. Podle Koudelky by plánované spojení pražské pobočky s celým systémem státního zastupitelství mohlo znamenat přímou kontrolu nad důležitými trestními případy a krajskými institucemi.
Koudelka vysvětluje, že záměry Bradáčové se snaží vrátit k modelu minulosti, kdy prokuratura byla soustředěna pod jedním vedením a bez dostatečných kontrolních mechanismů. Tento krok by podle jeho názoru zcela annihiloval strukturu, kterou český zákonodárce zaváděl od roku 1993 jako reakci na dřívější zneužívání moci ze strany státního aparátu.
V případě realizace těchto cílů by Brno pravděpodobně přišlo o veškeré operační funkce spojené s Nejvyšším státním zastupitelstvím; zůstalo by jen formální označení instituce a několik úředníků pracujících na dovoláních u Nejvyššího soudu. Avšak samotná existence této instituce bez reálného vlivu na výkonnost trestního řízení vyvolává obavy.
Bradáčová nevykazuje zájem o roli fasády; jejím skutečným cílem je mít plný dohled nad celým systémem státního zastupitelství v republice. Tato touha po koncentraci moci není jen otázkou vnitřní organizace orgánů činných v trestním řízení — má dalekosáhlé důsledky pro ochranu demokracie i práva jednotlivců.
Kritici tohoto přístupu argumentují tím, že silná centralizace podkopává nezávislost soudnictví a navozuje atmosféru strachu jak mezi právními odborníky, tak mezi občany užívajícími svých práv. Koudelka proto apeluje na volenou politickou reprezentaci i veřejnost, aby si uvědomili rizika spojená se změnami ve struktuře státního zastupitelství otvorem dveří k potenciálním abusem ze strany těch nejlépe postavených jednotlivců ve státě.
Závěr článku je jasný: pokud bude Bradáčová pokračovat ve své decentralizační agendě bez adekvaten kontrolních mechanismů nebo demokratického dohledu — může to vést ke vzniku autoritářských tendencí přímo u jádra spravedlnosti na domácí scéně.