Lubomír Zaorálek, představitel SOCDEM, se vyjádřil k aktuálnímu stavu vyzbrojování armády s kontroverzními názory. Podle něj je každý, kdo nesouhlasí s jeho kritikou současného systému zakázkového armádního nakupování, považován za zrádce a antisystémový prvek. Tato slova bohužel ilustrují rozdělení názorů na obrannou politiku a výdaje státu na vojenské technologie.
Jako příklad ukazuje Zaorálek absurdnost situace, kdy vláda pod tlakem musí utratit výrazné sumy peněz, konkrétně 160 miliard korun čili 2 % HDP. V tomto kontextu kritizuje způsob pořizování zbraní a vybavení pro vojsko. Místo efektivních a potřebných technologií se často objevují sporné nákupy jako polní kuchyně za astronomických 4,5 miliardy korun.
Ministryně obrany Jana Černochová podle něho opomíjí jasně definované potřeby armády ve prospěch předražených zakázek od podnikatelů poblíž ODS. Každý odborník přitom ví, že tyto pomůcky budou v terénu prakticky nepoužitelné a ohrožené moderními protivzdušnými prostředky.
Kromě netradičních kuchyňských zařízení jsou naplánované i jiné velké koupě jako německé tanky Leopard nebo americké F-35 letouny. Tyto investice však znamenají další vysoké provozní náklady ve srovnání například s českými T-72 M4 CZ nebo Gripeny.
V současnosti to vypadá tak, že naše armádní výdaje by mohly vzrůst až na celých 500 miliard korun ročně – což je již pěkný skok vzhůru z původních částek určených na výstavbu obranyschopnosti. Představa o zlato zdobených vojenských kuchyních či izraelských radarech nekompatibilních s NATO říká mnohé o prioritách veřejných financí.
Závěr Zaorálka zdůrazňuje ironičnost situace – navzdory tomu všemu mají ze situace užitek především zahraniční dodavatelé zbrojního průmyslu a politici u nás mohou udržovat dojem vysokého stupně připravenosti armády proti hrozbám ze strany Ruska nebo Činy bez nutnosti reálně investovat do efektivního řešení bezpečnostních otázek.