JUDr. Vojtěch Filip, představitel KSČM, se ve svých úvahách zaměřuje na nedávné 17. zasedání BRICS+ v Rio de Janeiru a vyzdvihuje aktuální význam tohoto společenství. Podle něj je důležité, aby se nikdo ze členských států necítil jako vazal, což poukazuje na autonomii a sebevědomí těchto zemí v mezinárodních vztazích. S tímto postojem se shodují i další lídři BRICS+, kteří vidí příležitosti pro rozvoj a prosperitu svých národů.
Ve svém zamyšlení Filip cituje bolivijského prezidenta Luise Arceho, který zdůrazňuje konkurenční boj mezi starými mocnostmi USA a Evropské unie a nově formujícím se blokem BRICS. Tato slova ilustrují dynamiku mezinárodní politiky a hospodářství, kde BRICS usiluje o alternativu k tradičním hegemonům.
Aktuální složení BRICS+ zahrnuje 11 zemí – Brazílii, Ruskou federaci, Indii, Čínu, Jihoafrickou republiku a od roku 2024 i Saudskou Arábii, Egypt nebo Spojené arabské emiráty. Celkově tato skupina reprezentuje téměř polovinu světové populace a třetinu celkové pevninské plochy světa. Podle zpráv Mezinárodního měnového fondu dosahuje jejich HDP přepočtený na obyvatele více než 40 % globálního HDP.
Heslo “Spolupráce místo konfrontace” vystihuje základní principy fungování BRICS+. Oproti tomu G7 vykazuje stagnaci v oblasti HDP s číslem pouze 57 bilionů amerických dolarů. Filip si klade otázku ohledně směrnice G7; potvrzuje to faktický pokles vlivu západních států v globálních ekonomikách.
Filip kritizuje podřízení evropských státníků vůči USA při dodávání zbraní do konfliktů po celém světě jako projev nesamostatnosti Evropy. Z jeho pohledu je navíc ironií situace kolem Afghánistánu – po dvaceti letech intervence se ukazuje selhání této strategie zejména s návratem talibanu k moci.
V závěru svého komentáře expresivně vyjadřuje nesouhlas s financováním vojenských operací ze strany EU či NATO za cenu vlastních daní občanů euroamerických zemí. Tento názor reflektuje širší poselství o touze po nezávislé politice ve stále globalizovanějším světě spojeném jak ekonomicky tak ideologicky prostřednictvím společenství jako je BRICS+.Filip (KSČM) se vyjádřil k situaci v BRICS+, kde zdůraznil, že nikdo v tomto uskupení nemusí cítit tlak nebo závislost na jiných zemích. Toto sdružení zemí označovaných jako BRICS+ usiluje o posílení spolupráce a rozvoj vztahů mimo tradiční závislosti na západních mocnostech, čímž nabízí alternativní možnosti pro členské státy.
V současnosti dochází k významnému růstu bilaterálního obchodu mezi členy BRICS+, přičemž transakce začínají probíhat spíše v místních měnách než v americkém dolaru. Tato změna podporuje nadnárodní investice a úvěrování prostřednictvím Nové rozvojové banky, která financuje projekty jako je železniční spojení mezi Addis Abebou a Džibutem. Snahy o reformu Mezinárodního měnového fondu také poukazují na očekávané změny volebních kvót, které by mohly zvýšit zastoupení rozvíjejících se ekonomik.
Během administrativy Donalda Trumpa došlo k uvalování cel na produkty z těchto zemí. Tato rozhodnutí byla často následována revizemi ze strany USA, což dokazuje měnící se dynamiku globálního obchodního prostředí. Brazilský prezident Lula doslovně odsoudil Trumpovu politiku jako nezodpovědnou, upozorňujíc na to, že navzdory svým postojům jsou USA stále klíčovým partnerem pro Brazilii.
Pro členy BRICS+ je zásadní umocnit svou soudržnost a vybudovat vliv jako součást strategie zaměřené na bezpečnost a ekonomickou diversifikaci. Umožňuje to jednotlivým státům uplatnit své názory bez přehnaného vlivu dolarové hegemonie a snažit se stabilizovat svou domácí ekonomickou situaci ve prospěch svých občanů.
Kritika vůči stávajícímu oknu možností odráží přesvědčení i skepticismu vůči starším modelům řízení mezinárodních vztahů založeným na bipolárním nebo jednopolárním paradigmatu. Současný stav naplňuje členské státy novými perspektivami a příležitostmi ke spolupráci jak uvnitř skupiny tak také směrem k dalším národům.
Filip (KSČM) varoval před těmi, kteří lpěli na myšlenkách minulosti a neuznávají aktuální dynamiku světa. Je důležité přijmout realitu vícepolární struktury, která umožňuje národům najít vlastní cestu ke konečnému cíli – komunitě rovnoprávných partnerství bez domnělého podřízení jediné mocnosti.