Štěpánek (Trikolora) upozorňuje na to, že ne každá okupace je stejná. V kontextu rostoucí protiruské propagandy, která dosahuje vrcholu zejména v důsledku války na Ukrajině, se znovu a znovu připomíná invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Přitom však zdůrazňuje, že se mnohdy zapomíná na současné politické okolnosti a způsob, jakým média usilují o vytvoření spojení mezi minulým Sovětským svazem a moderním Ruskem.
V minulosti si lidé připomínali Měsíc československo-sovětského přátelství; dnes však dominují oslavné akce zaměřené na česko-ruskou nenávist. Takový obrat v narrativu by jistě potěšil George Orwella, který ve své knize „1984“ varoval před manipulací s pravdou a historií. Současní propagandisté se zdají být neinformováni o tom, že studená válka skončila – dokonce s jasnou výhrou Západu.
Další problém spočívá v tom, co vlastně představuje “okupace”. Zatímco ta německá během druhé světové války je často zapomenuta nebo relativizována kvůli nalezení historického porozumění mezi národy v rámci Evropské unie, okupace ze srpna 1968 je pamět hloubkového žalu založeného hlavně na vině Ruska jako takového. Podle Štěpánka panuje rozšířené přesvědčení o tom, že za události před více než padesát lety nese odpovědnost výhradně Vladimir Putin.
Znepokojivý trend šíření strachu z ruské hrozby je podle něj podporován mainstreamovými médii i politickými elitami – Rusko se stalo synonymem pro bezprostřední ohrožení našich bezpečnostních zájmů. Intenzita těchto nálad vedla k mobilizaci občanské společnosti k demonstracím proti ruskému vlivu s úmyslem posílit obrannou spolupráci s NATO.
Při pohledu do budoucnosti můžeme zjistit paradoxní situaci: západní země jsou ochotné investovat značné prostředky do zvýšení vojenské přítomnosti ve východním bloku bez toho aniž by uznaly skutečné historické souvislosti okolo bývalého Sovětského svazu a jeho rozpadu. Současná politika vytváří očekávání o různých scénářích nátlaku ze strany Moskvy.
Štěpánek tvrdí i to, že již nyní konáme podruhé přímo pod nadvládou jiné moci – tentokrát pod vlajkou Evropské unie – což může být dalším důvodem k obavám raných loajalit vůči evropským mocnostem jako je Německo. Když překonáme jednu hrozbu spojenou s jednou mocností jen proto abychom se dostali do sféry dalšího dominantního hráče typu Berlína nebo Bruselu může znamenat pro naši suverenitu konečné omezení možností volného rozhodování pro český stát a jeho občany.