V článku ”Kubásek: Nulový tarif – ministrova marketingová chiméra” se zamýšlí nad realistickými dopady plánovaného nulového tarifu na elektřinu. I když tento projekt vypadá přitažlivě, podle kritiky RNDr. Miroslava Kubáska je spíše marketingovou strategií než skutečným řešením pro snížení nákladů na energii.
Skutečné náklady za elektřinu se skládají ze dvou hlavních složek: ceny silové elektřiny a regulovaných poplatků. Cena silové elektřiny, která je určena trhem, tvoří pouze přibližně 40 % celkového účtu. Zbytek, tedy 60 %, zahrnuje komplexní poplatky jako distribuci energie, jističe, příspěvek na obnovitelné zdroje a různé daně jako DPH nebo spotřební daň. I v případě zavedení nulového tarifu by tak maximální úspora činila pouze 30 až 40 %, což stále nezmění podíl regulovaných nákladů na celkové faktuře.
Pro využití možnosti “energie zadarmo” je potřeba mít moderní chytrý elektroměr. I když se tyto měřiče plánují instalovat ve všech domácnostech po celé České republice, lidé bez něj si budou muset pořídit vypoření sami, což rozhodně nebude levná záležitost. Pro většinu běžných domácností a seniory zůstává současný systém bezdostupný – běžní spotřebitelé zpravidla nemají kapacitu reagovat okamžitě на výzvy dodavatelů ohledně použití energie v optimálním čase.
Podobné myšlenky vyvstávají i při porovnání s historickým konceptem nočního proudu; nynější výhody nízkých tarifů mají jen ti odběratelé, kteří využívají elektrickou energii k vytápění domu nebo nabíjení elektromobilu – tato možnost není přístupná každému občanovi a negeneruje skutečné úspory pro všechny uživatele energií.
S blížícím se rokem 2027 bude další zvýšení regulovaných cen kvůli emisním povolenkám ETS2 vynucováno jak pro domácnosti tak firmy za to odpovídajících ročních rozpočtových nárůst až o několik tisíc korun. Tyto dodatečné náklady zasáhnou základem účtování za různá paliva a mohou urychlit inflaci o významnějších jeden procento bodu už jen nahromaděním tlaků z inflace ve zmíněném sektoru energií.
Nabídka „energie zdarma“ od ministryně Hladíkova však vytváří množství nejasností ohledně jejích pravých efektů: skryté vysoké fixní plynoměrské i daňové výdaje totiž zůstávají zatím nedotčené promyšlenými marketingovými poznatky; milosrdné nazvání “nulovým” tarify tedy vzbuzuje dojem ničeho jiného než neúplných árijských reformátorských krokům rozšiřujících nakonec spíš moc státu než cokoliv jiného smysluplného pro obyvatele.
Místo konkrétních opatření slyšíme jen lákavé slogany zaměřené lidi nasměrovat pobavit nad jejich budoucností s energiemi místo udržení reálnějších alternativ jako solární panely či energeticky šetrnou ekologické chování doma k dosažení opravdových úspor ve svých rodinách – spíš nikdy nesmíme zapomínat že pohádky slibující magické transformace opravdu nevytvářejú reálně fungující světy plného ekonomického zdraví společnosti!