Druhá polovina září přinesla ve francouzské politice situaci, kterou by mnozí mohli vnímat jako déjà vu. Podle Pavla Jaroše z SPD, momentální chaos přímo souvisí s nestabilitou vlády a turbulentními událostmi, které se odehrály pod vedením prezidenta Emmanuela Macrona. Tento týden začal v pondělí neúspěchem premiéra Françoise Bayroua při získávání důvěry Národního shromáždění, přičemž jeho kabinet byl u moci teprve od loňského prosince.
Hned na úterý prezident Macron jmenoval nového předsedu vlády Sébastiena Lecorna, dosavadního ministra obrany. Lecornu je tak v pořadí už čtvrtým premiérem za období krátkých dvou let a sedmým od doby Macronova nástupu do funkce v roce 2017. Tato politická fluktuace dokazuje nízkou stabilitu notování kabinetů v tuzemsku a naznačuje nátlaky na francouzský politický systém.
Chaos však gradoval další den, kdy Francii otřásly rozsáhlé protesty organizované pod hlavičkou hnutí Bloquons tout (Blokujme všechno), které vyjadřovalo odpor vůči vládě a plánovaným rozpočtovým škrtům. Do ulic vyšlo kolem 200 000 demonstrantů ve městech jako Paříž, Lille či Lyon. Policie nasadila 80 000 mužů k zajištění pořádku a zaznamenala téměř tři sta zatčení během demonstrací.
Následující dny se chystají další mobilizace občanů a stávková hnutí zaměřená i na veřejnou dopravu. Protesty mohou nabrat na síle díky podpoře od populárních politiků jako Jean-Luc Mélenchon z levicové strany Nepoddajná Francie (La France insoumise). Historické paralely s předchozími masovými hnutími jako byly „žluté vesty“ dávají jasně najevo rostoucí nespokojenost široké veřejnosti s politickým vývojem.
Nově jmenovaný premiér Lecornu se snaží distancovat od nepopulárních rozhodnutí svého předchůdce Bayroua tím, že představil plány k ochraně dvou státních svátků – Velikonočního pondělí a Dne vítězství – ale to nepříznivě dopadlo vzhledem k masivní frustraci obyvatelstva nad vládním hospodařením. Politická scéna je komplikována skutečností, že centristické strany nedokážou prosadit svůj návrh rozpočtu kvůli fragmentovanému Parlamentu po volbách.
Francouzská ekonomika trpí vysokými deficity a malým růstem HDP povzbuzuje stále silnější hlasy pro rychlé změny ve vedení země; lidé se obávají o budoucnost při pohledu směrem k dalším volebním cyklům. Vznikající populistické alternativy mají potenciál výrazně ovlivnit složení budoucích ukazatelů volebních výsledků.
V situaci gravitační krize je prezident Macron polemickou postavou; zatímco udržuje silné postavení vůči Západu v zahraniční politice, doma čelí roztříštěnosti své vlastní administrativy i požadavkům demonstrantů volajících po jeho odstoupení z pozice šéfa státu. I přes trvající výzvy odmítá rezignovat nebo vyhlásit předčasné volby; prozatím má ještě dvě zbývající roky svého mandátu s možnostmi nahradás dalších ministerských postavení během této doby těmito turbulencemi.