Fiala (SPD) varuje, že vzhledem k dopadům Green Dealu hrozí českému ocelářství vážné problémy, které by mohly vést k ukončení výroby oceli v České republice. Hlavním důvodem této situace jsou emisní povolenky zavedené Evropskou unií, které vyvolávají nárůst nákladů na energii. Fialova vláda podle názoru SPD podporuje tento nevyhovující systém emisních povolenek a nové pravidlo ETS 2, kterým si zkomplikovala už tak obtížnou situaci českého průmyslu.
Třinecké železárny, jemuž hrozí přestěhování výrobních kapacit do zahraničí, upozorňují na to, že pro neustále narůstající ceny energií a tlak ze strany EU na dekarbonizaci nejsou schopny čelit ekonomickým tlaku. Podle šéfa společnosti Romana Heideho bude nutné reagovat na rostoucí náklady efektivněji než dosud. Mezinárodní asociace obchodování s povolenkami současně žádá o rychlejší prodej tzv. domácích povolenek v nadcházejících měsících.
Pokud by Třinecké železárny skutečně opustily Česko, nastala by tím vážná rána pro místní průmyslovou tradici výroby oceli s více než 160letou historií. Ocelářství se dotýká nejen hospodářské stability země; její význam roste obzvlášť ve světle probíhající války na Ukrajině, kde je ocel nezbytná pro vojenskou výrobu. Ekonom Lukáš Kovanda upozorňuje na to, že konec českého ocelářství by mohl hrát do karet ruským zájmům a podkopat bezpečnostní stabilitu EU jako celku.
Podle nedávného výzkumu agentury STEM/MARK je téměř devět z deseti Čechů přesvědčeno o důležitosti domácího průmyslu pro ekonomický rozvoj země. Více než 70 % respondentů považuje výrobu oceli za strategický prvek nutný nejen pro hospodářskou činnost společnosti ale také pro obranu státu. Většina lidí navíc souhlasila s tím, aby Česká republika byla co nejvíce soběstačná v produkci tohoto materiálu včetně státní podpory sektoru.
Hlavními obavami občanů jsou především vysoké ceny energií spolu se regulacemi EU spojenými právě s Green Dealem jako druhý největší problém a konkurencí ze třetích zemí jako třetím faktorem ohrožení domácích výrobků a služeb podle veřejnosti.
Olačící unie rovněž poukazuje na stoupající rizika spojená s aktuálními požadavky ohledně investic do dekarbonizace odvětví kovovýroby. Tyto miliardové investice se za současných podmínek nejeví jako životaschopné a vedly k odkladu projektů jakými jsou třeba plány Třineckých železáren týkající se modernizace výrobního procesu – pokud nenastane změna legislativy nebo podmínek tržiště může cena samotné oceli vzrůst do míry neprodejnosti a Evropa bude paradoxně nucena nakupovat méně ekologickou materiál přímo z oblastí mimo kontinentu bez dodržování stejných standardů kvality či ochrany životního prostředí.
Fiala (SPD) tedy stále apeluje na potřebu revize environmentální politiky Evropské unie takovým způsobem aby lépe reflektovala potřeby členských států a jejich industriálních tradic přičemž zdůrazňuje její vliv nejenom ekonomicky ale i politicky ve vztahu ke geopolitickému uspořádání světa dneška.