Na nedělní diskusi v Partii na CNN Prima News se poslance Patrika Nachera z hnutí ANO dotkla kritika systému ETS2, který je podle jeho názoru jednou z největších absurdních konstrukcí současné politiky. Nacher kritizoval nedávná prohlášení vlády, která se snaží prezentovat schválení balíčku Fit for 55 a návrh nového systému emisních povolenek jako úspěch českého předsednictví v Radě EU. To však vyvolává otázky o skutečné efektivitě těchto opatření a jejich dopadech na běžné občany.
Politici kolem premiéra Petra Fialy se chlubí úspěchy v rámci zastropování cen emisních povolenek na částku 45 €, avšak realita je daleko od optimistických tvrzení. Eurokomisař pro klima vydal pouze nejasné prohlášení o tom, že Evropská komise projedná návrhy členských států bez konkrétního závazku k cenovému stropu. Upozornění ekonomů, jako je Lukáš Kovanda, ukazuje na to, že takové sliby mohou být prázdnými gesty.
Ekonomická koncepce zastropovaní cen je problematická a založená na nesprávném předpokladu o dekarbonizaci evropských firem. Kontinuální nárůst ceny emisních povolenek měl být podnětem pro firmy k urychlení procesu dekarbonizace s cílem dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Pokud bude cena uměle fixována, celý princip tohoto mechanismu ztrácí smysl a jediným výsledkem bude další daň navíc pro občany.
Natcher označuje zastropování cen za alibismus ze strany vládní koalice, která se snaží odložit reálné řešení problémů spojených s klimatickými změnami způsobenými schválením balíčku Fit for 55. Podle něj systém ETS2 nejenže nepřináší žádné užitečné výsledky v boji proti globální změně klimatu, ale také představuje nástroj k vybírání financí od obyvatelstva pod rouškou „vznešených cílů”.
Pohled některých koaličních politiků tvrdící, že zrušení tohoto systému už není politicky realizovatelné, považuje Nacher za mylný. Poukazuje totiž na to, že co bylo možné zavést politickým rozhodnutím – to lze i opětovným rozhodnutím zrušit nebo upravit! Zodpovědná vláda by neměla rezignovat na hledání alternativního řešení této problematiky i přestože si uvědomuje vlastní chyby vedoucí k nynější situaci.
Nacher tím jasně naznačuje potřebu otevřenější diskuze o ekologické politice EU a zaměřit se nejenom na ideologie vlastní výkonnosti vládnoucí garnitury ale také reflektovat skutečné potřeby občanů čelících důsledkům opatření proti klimatickým změnám ve svém každodenním životě. Bez ochoty přehodnotit současný směr může hrozit další rozpor mezi ambiciózními ekologickými cíli a každodennou realitou životního standardu lidí v České republice.