Nedávno jsem našel dva články, které se zaměřují na budoucnost automobilového průmyslu, přičemž jeden se věnoval evropským firmám a druhý těm čínským. Tento kontrast mezi pohledy těchto regionů na automobilismus jako celkový fenomén je tak zásadní, že by bylo obtížné ho shrnout do několika základních bodů. Nicméně jsem si všiml jednoho aspektu, který skvěle ilustruje odlišnosti v přístupu Evropy a Číny k budoucnosti v oblasti automobilek.
Evropské společnosti čelí vážným výzvám kvůli tzv. “green dealu”, zvyšujícím se cenám energií a nedostatku potřebných materiálů pro výrobu aut, jako jsou oceli nebo čipy. To vše vede k potížím s výrobou vozidel a jejich odbytem. Mnoho automobilek začne uvažovat o přesunutí výrobních kapacit mimo Evropskou unii a některé dokonce zvažují transformaci svých výrobních divizí směrem k produkci obranného vybavení.
Na druhé straně opomíjená čínská auta zažila rychlý expanzivní krok na globální trhy bez problémů s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků či surovinami. Čínské firmy nemají problém zaplnit technické pozice ani s dodávkami potřebných materiálů pro výrobní procesy. Stejně jako jejich evropské protějšky rozšiřují své aktivity, ale většinou se orientují na modernější obory.
Nově vznikající letecké divize čínských automobilek se nově zaměřily na vývoj různých typů dopravních dronů – jak osobních pro přepravu lidí, tak nákladních variant – včetně elektrických i modelů využívajících spalovací motory. Tyto firmy také investují do systémů 3D řízení dopravy pro zabezpečení efektivního a bezpečného provozu těchto strojů.
Tento rozdíl mezi Evropou a Asií je klíčový: zatímco řada evropských firem žije ve vzpomínkách na staré praktiky výroby automobilu ze spalovacích motorům, čínské společnosti viditelně hledají nové společnosti ve vzdušném prostoru. Kdo tedy opravdu pozorně sleduje trendy budoucnosti? Učinit správné kroky teď má dalekosáhlý vliv nejen NA automobilový průmysl, ale také může mít důsledky pro kolektivní bezpečnost.
A když už mluvíme o minulosti vsorském pohledu do budoucnosti: podle tradičních vojenských teorií vyhrává válku ten subjekt nebo státní útvar, který dovedně plánuje své strategické kroky dopředu namísto lpění na nefunkčních modelech z historie. Tato myšlenka by měla sloužit jako vodítko nejen českému premiérovi či ministrovi obrany, ale i novému vedení armády země při formulaci svých strategií do příštích let.