Petr Štěpánek, člen strany Trikolora, vyjadřuje ve svém článku názor na 17. listopad, který považuje za nejtrapnější státní svátek. Podle něj svátek ztratil svůj původní význam a stal se symbolem paradoxů a politického rozdělení ve společnosti. Vyjadřuje pocit frustrace nad tím, jak se po šestatřiceti letech od sametové revoluce opět objevují strategie kontroly a manipulace ze strany vládnoucích sil.
V době, kdy byl 17. listopad oslavován jako den boje za svobodu a demokracii, lidé volali po spravedlivých volbách a přístupu ke všem bez rozdílu názorů. Dnes však sledujeme protesty právě proti výsledkům těchto voleb – paradoxně často od těch samotných osobností, které kdysi vyzdvihovaly ideály osmičkového roku 1989. Tato situace ukazuje rozpor mezi proklamovanými hodnotami a realitou současného politického života.
Štěpánek kritizuje stav české politiky i médií a upozorňuje na ohrožení skutečné svobody jednotlivců v zemi. Přestože existují formálně svobodné volby, podle něj stále chybí opravdová možnost pro každého vyjádřit svůj názor bez obav z následků či diskriminace kolem sebe.
V rámci oslavy výročí této události bylo zmíněno heslo „Díky, že můžem!“, které provází obsah mnoha mediálních kampaní. Autor však upozorňuje na selektivitu této “možnosti”, která je dostupná pouze některým jedincům nebo skupinám v závislosti na jejich politických názorech či postavení ve společnosti.
Dále uvádí příklad studentky Martiny Bednářové jako ilustraci toho, jak jsou mladé generace vystaveny jednostrannému pohledu na historii i současnost díky populistické demagogii mediálního prostoru zaměřeného na Evropskou unii místo hlubší reflexe vlastních historických zkušeností.
Postupem času se vzpomínka na 17. listopad stala exkluzivním majetkem jedné skupiny lidí – zastánců liberální demokracie – přičemž její význam klesá pod tíhou manipulativního chování jednotlivých aktérů této politické scény. U památníku Národní třídy tak lze často slyšet křik agresivních demonstrantů proti těm s jiným názorem místo otevřeného dialogu o ideálech slušnosti a tolerance inkarnovaných během sametové revoluce.
Závěrem Štěpánek popisuje dnešní oslavy jako absurdní divadlo vykonané mocenskými představiteli vlády premiéra Fialy; ti vágně uctívají ideály demokratizace země pyrográní levicových hodnot komunitou liberálů zatímcounhýbají před odpovědností vůči vlastnímu jednání.proti nim dnes stojí ti samí lidé zasazující se pro odstranění matných praktik minulosti tím nejnásilnějším způsobem návratu do doby totality v jiné podobně zaujatém hávu despotismu dominantního opozičního bloku .