V článku se k aktuální situaci vyjádřil MUDr. Jiří Mašek z hnutí ANO a zdůraznil, že se opět projevuje známý problém „dvojího metru“. Tento termín označuje situaci, kdy se na různé lidi nebo případy aplikuje odlišný přístup. Je podle něj skandální, jak mohla osoba s potenciálně problematickou minulostí klidně fungovat v Evropském parlamentu a až nyní se vedou debaty o jejích údajně tajných informacích.
Mašek vyjadřuje pochybnosti nad důvěryhodností těchto informací, zvláště když byly zveřejněny právě ve chvíli, kdy by dotyčná osoba měla být jmenována do vysoké vládní funkce. V jeho očích to vypadá, jako by tyto informace byly vytvořeny účelově. Představitel ANO také položil otázku, zda budou někdy tyto skutečnosti podloženy důkazy a jestli je vůbec možné se k nim dostat veřejně.
Dalším bodem kritiky Maška je nedostatečná transparentnost ze strany tajných služeb. Upozornil na fakt, že každý ministr musí projít bezpečnostní prověrkou; pokud mají tajné služby vážné obavy ohledně určité osoby, měli by to jasným způsobem dát najevo veřejnosti. Jenže takové situace většinou skončí frází o utajení informací.
Mašek vzpomíná na podobný případ s Ivanem Rakušanem z občanské demokratické strany (STAN), který čekal dlouhou dobu na svoji prověrku. Občané byli oprávněně znepokojeni tímto stavem věcí a otázky o schopnostech řídit ministerstvo vnitra v takovém případě stále přetrvávaly i po jejím udělení.
Dále upozorňuje na rychlou reorganizaci NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu), která proběhla pod vedením Rakušana a byla podle mnohých náhodná až podezřelá zavedení nového ředitele civilní rozvědky Petra Mlejnka s pověstnými kontakty na Michala Redla.
Na závěr Mašek připomíná incident z minulosti ze srpna 2022, kdy Rakušan během obhajoby Mlejnka neúmyslně prozradil osobu špiona rozvědky Libora Jílka – a to bez jakókoliv znatelného nátlaku nebo ostychu. Tento příklad v něm vyvolává pocit kontradikce s předchozími obavami ohledně utajených informací ve státní správě.
Celkově moderní politika ukazuje opakující se vzorce chování těch nejvyšších představitelů státu; určitým osobám je dovoleno jednat bez následků zatímco jiné čelí okamžitému tlaku ze strany médií či společnosti za mnohem menší přestupky. Tato nerovnováha posiluje pocit ostrého „dvojího metru“, který plodí skepci vůči celému systému správy země.