Senátor Zdeněk Hraba (ODS) varuje před důsledky opuštění tradičního voliče a vlastního programu. Upozorňuje, že taková změna strategie se nemusí vyplatit, jak dokazuje osud sociální demokracie, která se v posledních letech odklonila od svých historických hodnot a voličského základu. Namísto zaměření na pracující lidi se strana posunula k politice orientované na progresivní neziskové organizace. Tato transformace, i když může být považována za legitimní, má potenciál přivést stranu k propadu pod volební hranici pěti procent.
Hraba poznamenává, že momentálně je téměř jedno, kdo vede ČSSD; její budoucnost je již naplněná varováním pro další dlouholeté politické subjekty. Automatická pozice na vrcholu politického spektra nikomu není zaručena a je třeba si uvědomit nebezpečí spojená s uvolněním vazeb ke svým tradičním podporovatelům. Nepřiměřený pokus o přetváření elektorátu založeného na hlasech z “kavárny” představuje cestu do politického úpadku.
Důsledky tohoto vývoje jsou patrné nejen u ČSSD, ale i dalších etablovaných stranách v České republice. Vzhledem k současným trendům by si měly dávat pozor na to, aby neztratily kontakt s realitou života běžných občanů a pracovního prostředí. Politika totiž nemůže ignorovat základní potřeby svých voličů bez toho, aby čelila riziku marginální existence.
Zdeněk Hraba také zdůrazňuje význam dodržení ideologických principů a programových priorit jako klíče k trvalé popularitě mezi voliči. V současném světle turbulentních politických podmínek hrozí vznik konkurence ze strany nových hnutí či uskupení zaměřujících se právě na cílové skupiny dřívějších aktivních voličských segmentů tradičních stran.
Ve světle těchto poznatků by měly politické subjekty analyzovat své chování vůči veřejnosti a získávat zpět důvěru těchto vrstev společnosti zachováním autenticity a stability ve vyjadřování svých postojů i aspirací.
Jakmile jednou tradice padne za oběť moderním tendencím nebo aktuálním populárním názorům bez rozmyslu o budoucích dopadech tohoto kroku, výsledné scény mohou být daleké tomu pozitivnímu obrazu stability ve společnosti – obrazem chaosu nebo pasivity mezi voliči místo hledání smysluplného zapojení do demokratického procesu politiky jako celku.