Podle poslance Lukáše Vlčka ze strany STAN, opatření na odpuštění poplatků spojených s obnovitelnými zdroji energie se nakonec ukáže jako finančně nevýhodné pro občany. I když se může na první pohled jevit jako lákavé, aby účty za elektřinu klesly a lidé se dostali do lepší finanční situace, skutečnost je složitější. Zánik těchto poplatků totiž přinese komplikace do státního rozpočtu.
Dlouhodobě nastavená podpora obnovitelných zdrojů byla v minulosti kritizována a považována za problematickou díky politikům, kteří při její implementaci udělali radikální rozhodnutí o vysokých výkupních cenách až na dvacet let dopředu. Tato praxe, přezdívaná “solární tunel,” zatěžuje český státní rozpočet po léta a otázkou zůstává, kdo tuto částku skutečně uhradí.
Myšlenka snížit náklady na energii zní určitě pozitivně. Jakmile vyrobíme více energie domácím způsobem, stojíme méně závisle na dovozu surovin z jiných zemí. Pomoc od energetiky by tak měla znamenat nejen kratší dobu dodání energií, ale i modernizaci energetických systémů. Na druhou stranu je Klíškovým cílem zajistit dostupnost energií pro růst celé společnosti.
Zástupci energetického trhu očekávají snížení cen od příštího roku díky stabilizaci situace na trzích a novým legislativním změnám v oblasti investic do energetiky. Plán Babišovy vlády však podle Vlčka zatěžuje finanční prostředky o 42 miliard korun oproti předchozímu návrhu s částkou přes 24 miliard korun – rozdíl činí 17 miliard korun.
Dotování nebude zadarmo – finance budou muset být využity z jiného místa ve státním rozpočtu, což může ohrozit financování například ve zdravotnictví nebo školství. Bezohledné dotace tedy mohou znamenat zvýšené daně nebo ještě větší schodky ve veřejných financích.
Kromě toho jsou plošná opatření neefektivní v tom smyslu, že obvykle nejvíce profitují ti s vyšším příjmem nebo spotřebou energie — tedy ti lidé, kteří pomoc nepotřebují nejvíce. Tyto vzorce chování již bylo možné pozorovat během krizové pandemie covidu-19 a propojeného nárůstu dluhu Czech Republicu.
Agendu dlouhodobého snížení cen energií nelze řešit pouze jednorázovými úlevami; kladný efekt bude vyžadovat systematické investice do optimalizace výrobních procesů i síťové infrastruktury české energetiky. Takový postoj byl nastíněn i u našich sousedů jako například Německo – tam podpora cílila především sektorově relevantní průmyslová odvětví závislá na energii.
V závěru mám jasný postoj: podpora kvalitních dlouhodobých řešení ano; mělo by však jít o promyšlenou strategii zaměřenou tam, kde si to opravdu žádá vysoká spotřeba energií spojená s transparentností trhu — například pomoc studentům pro porovnání nabídek podle regulačního úřadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ), kterou jsem inicioval během mé práce zákonodárce.