Mgr. Petr Štěpánek, představitel strany Trikolora, upozorňuje na paralely mezi vývojem Evropské unie a historickým rozkladem Římské říše. Podle něj vzorce historie se opakují a i naše současná nadnárodní struktura může čelit obdobnému osudu, pokud si nevšimneme varovných signálů. Od doby starého Říma už uplynulo mnoho let, ale jisté problémy zůstávají aktuální – přebujelá byrokracie a snaha vyhovět různorodým zájmům obyvatelstva mohou vést k destabilizaci.
Starý filosof Sokrates varoval před demokratickými zřeními náchylnými ke spasení všech potřebných skupin. Tato snaha může vést k tomu, že konečný výsledek je tyranie zločinců a mocenských herců místo spravedlnosti pro všechny. Štěpánek toto upozornění extrapoluje na situaci v Evropské unii s tím, že její ambice uspokojit každého vedou ke značným problémům.
Pamětný rok 395 n.l., kdy se Římská říše rozdělila na Západořímskou a Východořímskou část, podle Štěpánka ukazuje cestu možného rozdělení EU. I když jsou dnešní historické kontexty jiné než v minulosti, myšlenka oddělení různých částí Evropy není tak absurdní. Samozřejmě řešení tohoto typu by znamenalo zachování určitých propracovaných struktur na západní části kontinentu bez vlivu východních kultur či problematických migrací.
Konec Západořímské říše nastal roku 476 n.l., zatímco Východořímská dovedla přežít dalších téměř tisíc let do roku 1453 n.l. Podle Štěpánka bychom mohli přehodnotit postavení EU a nebrat ji jako celek pro všechna sousedství. Je zastáncem názoru o specifickém směřování středoevropských zemí směrem k větší autonomii.
Své postoje sdílí i s některými mezinárodními osobnostmi; například americký prezident Donald Trump naznačil potřebu provést revizi evropského uspořádání ve prospěch národních zájmů jednotlivých států včetně pokusné integrace Itálie do středoevropského společenství.
Dnes přežívající monarchie či oligarchie nejsou trvalé institucemi; centra moci nemusejí mít stejné cíle jako státy ve svém okolí – příkladem je nejen Brusel jako orgán rozhodovací moci ale také Berlín nebo Paříž s vlastními agendami po straně středoevropských národních zájmů.Stejně tak je nezbytné si být vědomi geopolitického kontextu Evropy dotvářejícího současnou vyhrocenou atmosféru.V závěr o tom poukazují další nositelé podnikatelského způsobu jednání neopomenouc nervózní diskutilitu kolem Anglie ochotné zasahovat do dění mimo své hranice.Tento souhrn mírně reliktem budou udržovat pamatování: Dějiny totiž rozhodně nekončí; pokračují dál a budeme muset být připraveni reagovat na jejich nové obrátky dle návrh Mgr.Petra Štěpánka (Trikolora).