Jan Zahradil, člen ODS, prohlásil, že strategická komunikace, jak ji chápou někteří vládní činitelé a jejich přívrženci, má sice jiný název, ale v podstatě je to státní propaganda. Tímto způsobem chtěl upozornit na skutečný účel této „komunikace“, kterou mnozí zastánci realizují a obhajují. Koldinská, spojená se zrušeným Stratkomem, sdílela rozhovor se svým bývalým šéfem Bružou. Ten ve svých vyjádřeních naznačuje neshody a nepochopení ohledně role strategické komunikace.
V článku není pochyb o tom, že lidé jako generál Karel Řehka považují národ za entitu vybavenou vojenskými rysy. Jejich přesvědčení stojí na názoru, že je nezbytné občanům vštěpovat ideologické hodnoty skrze pravidelnou „politickou přípravu“. Mezi hlavními zastánci této myšlenky se objevuje i plk. Foltýn a další armádní důstojníci. Oplývá to podobnostmi s praktikami totalitních režimů minulosti.
Bruža v diskusi uvádí zajímavé formulace týkající se práce svého odboru ve státních strukturách. Podle něj měl tento odbor jen koordinační funkci bez přímého zásahu do informací publikovaných občanům. Sám připustil těžko rozpoznatelné prvky práce jeho oddělení pro širokou veřejnost: „My jsme vlastně nic nepodepisovali,“ říká v jednom ze svých výroků.
Dále zdůrazňuje roli sociálních sítí pouze jako prostředku k měření zájmů veřejnosti než jako kanál pro masovou propagaci vládních aktivit či obsahu. Častokrát prý publikovali odbornějšího rázu obsah zaměřený na úzké skupiny čtenářů namísto všeobecného publika.
Zmiňuje například i služby nabízené ústavním činitelům v oblastech analýzy informačního prostoru a zapojení opozice do těchto procesů – odkazoval při tom ke konkrétním politickým událostem jako vzpomínka na Jana Palacha. Poznatky z jejich analýz měly pomoci při formulování strategií taktického vyjadřování vůči různým cílovým skupinám.
Nejvíce pozornosti však vzbudila informace o eliminaci kremelské propagandy během výročí význačných historických událostí podle dat analyzovaných odborem Bruži.
Při hodnocení existence takového útvaru pod vládou Brabce nebo jinými resorty by určitě bylo vhodné posuzovat efektivitu výdajů přesahujících 50 milionů korun ročně bez zahrnutí mezd zaměstnanců; většina lidí by tuto instituci považovala za buď nepotřebnou či zbytečnou opakující se aktivitu státu směrem k občanům.
Na základě celkové situace kolem tzv. strategické komunikace lze říct jedno: neexistuje žádný pozitivní trend vedoucí k zakonzervování unijních institucí probublávající skrze ekonomiku členství krajiny EU; radikální změny nynější česká politika potřebuje naléhavěji než kdy dříve!