Petr Štěpánek z Trikolory vyjadřuje ve svém článku přesvědčení, že prezident Petr Pavel promarnil svou historickou příležitost stát se stmelujícím prezidentem. Z jeho pohledu má funkce prezidenta především reprezentativní a ceremoniální charakter, který by měl směřovat k sjednocení společnosti. Pražský hrad by měl být místem smíření, nikoli politického aktivismu, což se podle něj odrazilo v přístupu Václava Klause, který uměl bez problémů koexistovat s pravicí i levicí.
Naopak Petr Pavel představuje opozitní přístup. Jeho kariéra jako vojáka a motocyklisty vytvářela dojem nepolitického kandidáta; avšak dodává, že jeho zvolení bylo více výsledkem okolností než osobních ambic. Vytvořená očekávání o jeho prezidentské roli nebyla naplněna a místo sjednocování došlo k dalšímu rozdělení společnosti.
Podle Štěpánka Pražský hrad nabízel ideální prostor pro překonání politických konfliktů a prosazování přístupu založeného na respektu vůči různým názorům. Místo toho však Petr Pavel selhal v obraně této neutrální pozice a dovolil svému okolí, aby ho nasměrovalo k aktivismu zaměřenému na destabilizaci vládních struktur.
Velkým problémem podle autora je otázka jmenování ministra Filipa Turka. Štěpánek považuje za nedůstojné, aby se hlava státu zabývala osobními záležitostmi Turkova minulosti místo toho, aby se soustředila na významné rozhodnutí pro zemi. Toto jednání dokládá Pavlovu nevhodnost pro roli morálního vůdce či arbitra politické kultury.
Dále upozorňuje na absurdnost situace, kdy pan prezident je viděn jako lídr opozice v prostředí bez silných opozičních politiků. Očekává se však od něj nadhled nad stranickými zájmy spíše než zapojení do nich s jasným cílem oslabit vládu.
Štěpánek varuje před tímto posunem v úloze prezidentské funkce; podotýká totiž, že občané volili své představitele ve volbách a diskuze o vládním složení by měla být řízena nimi nejen mezi politiky samotnými. Prezidentovo vměšování do těchto záležitostí povede pouze k další polarizaci společnosti – něco přesně opačného tomu, co si většina občanů přeje vidět ze strany svého prezidenta.
Na základě uvedených faktů autor zdůrazňuje závěr: Petr Pavel přišel o možnost stát se prezidentem všech lidí této země a toto selhání může mít dlouhodobé následky nejen pro něj samotného jako jednotlivce ale i pro celou českou společnost.