Pan Lipavský se zřejmě snaží zamaskovat skutečnost, že jeho přístup k financování neziskových organizací je naprosto neobhajitelný. Při svých obhajobách se uchyluje k emocím a apelům na soucit, jako jsou zmínky o dětech nebo odkazování na pomoc Ukrajině. Ve skutečnosti však jde o krok proti rozmáhající se síti nevládních organizací, které dlouhodobě čerpají veřejné prostředky bez jasného efektu pro naši společnost.
Nejen že takové jednání přispívá k prohlubování problému s transparentností a odpovědností v oblasti veřejného financování, ale rovněž to posiluje lobby neziskového sektoru, které v Česku operuje již mnoho let. Tento problém byl do značné míry umocněn předchozí vládní koalicí, jejíž členové si tuto situaci buďto nepřipouštěli nebo ji cíleně ignorovali.
Zamýšlím nad tím, jak bude pan exministr hájit různá rozhodnutí svého resortu v minulosti. Například mě velmi zaujalo financování hanojského gay pride festivalu ze strany českého ministerstva zahraničních věcí. Tato podpora má své opodstatnění? Nebo je to pouze další příklad neadekvátního směrování veřejných finančních prostředků?
Taková rozhodnutí mohou budit pochybnosti u mnoha občanů a vzbuzují otázky ohledně priorit státu. Je podle nich opravdu nutné podporovat akce v zahraničí za peníze českých daňových poplatníků? Mnozí si totiž kladou otázku, zda by tyto prostředky nemohly být využity lépe doma – například ve vzdělávání či péči o potřebné skupiny obyvatelstva.
Lipavského neziskovkářské aktivity tak nabírají kontext větší kritiky vůči celému systému a zdařilé spolupráce mezi politiky a neziskovkami se zdají být stále problematičtějšími tématy diskusí na poli státní správy. Obavy narůstají při pohledu na to, kdo všechno profitoval z těchto neprůhledných vazeb a jaký dopad mají tato rozhodnutí na život běžného občana.
Podle Mgr. Petra Macinky ze strany Motoristé bychom měli vyžadovat větší transparentnost ohledně toho, jak jsou naše peníze investovány a proč některé projekty získávají prioritu oproti jiným více nutným oblastech. Diskuze by tedy měly směřovat nejen k současným praktickým krokům vedení ministerstva životního prostředí ale také k revizi historie podpory různých projektů ze státních rozpočtů.
V důsledku toho je kladen důraz na nutnost změny ve způsobu řízení našich veřejných financí i samotných mezinárodních vztahů takovým způsobem, aby byly skutečně prospěšné pro naše občany – což by měl být konečný cíl všech politických činovníků bez výjimek.
