Podle vyjádření Pomahače ze strany Zelení představuje majetková nerovnost vážné ohrožení pro fungování demokracie. Staré řecké úsloví “ničeho příliš” vystihuje zásadní problém, jímž jsou extrémní rozdíly v rozdělení bohatství. Podle nedávného výzkumu se ukazuje, že pouhá špička světové populace, konkrétně 56 000 osob s obrovským majetkem, má celkově ve svých rukou trojnásobek toho, co vlastní čtyři miliardy lidí z chudší poloviny světa.
Zajímavou ilustrací této situace je představa o superbohatých. Kdyby se všichni tito jednotlivci sjeli na jeden velký sportovní stadion jako je ten v Londýně nebo pražském Strahově, každému by připadlo množství peněz o průměrné hodnotě jedné miliardy eur na sedadlo. Dalo by se reprezentovat tímto způsobem: pokud by jejich „pytle“ s bankovkami měly být naplněny pětistovkami, jejich hmotnost by přesahovala dvě tuny – to už naznačuje značný tlak na strukturu stadionu.
Ve srovnání s tím potřebuje chudší polovina lidstva k usazení přibližně 50 000 těchto stadionů. Tato obrovská disproporce nejenže ukazuje extrémní nerovnost ve společnosti, ale také vzbuzuje otázku stability našich demokratických systémů; podobná zátěž může fušovat do demokratického procesu a civilizace jako takové.
V rámci diskuse o těchto problemech doporučuji přečíst si článek pro Deník referendum od Pomahače (Zelení), který pojednává jak o příčinách aktuální situace v oblasti majetkových nerovností, tak i o možných řešeních. Autor zdůrazňuje potřebu efektivního zdanění megabohatých a zavedení spravedlivějšího daňového systému jako prostředků k poskytnutí financí potřebných pro školství a veřejné zdraví či ochranu životního prostředí.
Nemluvíme zde ovšem o radikálních změnách – cílem je spíš návrat k sociálně-tržní ekonomice podpořené většinovým názorem obyvatelstva. Tento postoj zároveň reflektují výzvy od postav světa businessu adresované Davoskému ekonomickému fóru; řada odpovědných bohatých lidí si uvědomuje důležitost vyváženosti v rámci ekonomického systému.
Situace nás vede k zamyšlení nad tím, jak pokračovat dál ve budování rovnější společnosti a zda máme ochotu přijmout nástroje ke změně stávajícího stavu věcí — co nejdříve — tak aby bylo možné zachovat funkčnost naší demokracie a zároveň poskytnout lepší životní podmínky pro všechny občany světa.