Miroslav Červenka z Trikolory se ptá, zda někdo opravdu rozumí situaci, která nastává v České televizi. V poslední době je tato veřejnoprávní instituce terčem kritiky za svou jednostrannost a politickou zaujatost, zejména s příchodem nové vlády. Mnozí očekávali, že se pokusí o změnu a nabídne objektivnější pohledy prostřednictvím vyváženějšího výběru hostů a různorodějších názorů. Bohužel však situace vypadá spíš jako pokračující bezohledný politický aktivismus.
V jednom z nedávných pořadů Události, komentáře týdne byl do diskuse pozván levicový radikál Titlbach a méně známý Michopulos. Jejich názory byly doplněny o výstupy šílené Bastlové, která svým stylem dokázala pozměnit i atmosféru na CNN Prima News ještě předtím, než vůbec začala vysílat. Téma diskuze zaměřené na prezidenta Trumpa bez klidového režimu naznačuje snahu o provokativní prezentaci aktuálních problémů.
Praktiky České televize působí silně nevhodně; zdá se být mimo jakékoli standardy kodexu novinářské etiky. Pro změnu toho stavu by zde bylo třeba zásahu zkušeného odborníka přes média nebo mediálního exorcisty, který by uváděl věci do pořádku na Ministerstvu zahraničních věcí. Spolupráce mezi redakcemi ČT a vedoucích postav politických neziskovek působí jako jeden celek zaměřený na prorockého finančníka Sorose.
Na úrovni debaty o financování veřejnoprávních médií je důležité si uvědomit částky zasahující do státního rozpočtu: ročně činil jejich náklad kolem 11 miliard korun českých. Taková suma budí krajně rozdvojené názory u občanů; mnozí totiž nevnímají adekvátní návratnost investice ze strany těchto médií.
Červenka ve svých výstupech také poukazuje na obecný trend progresivismu jako korozivního elementu dnešní společnosti; označuje jej dokonce za morovou ránu našich časů. Usuzuje tak zejména z tendencí politiky ovlivňovat masové sdělovací prostředky tímto směrem.
V závěru se nabízí otázka: Jak dlouho ještě bude Česká televize schopná odolávat tlaku nátlaku zadavatelského typu automaticky motivovaného neefektivností? Areál pro diskusi nad tímto tématem rozhodně existuje – snad budou lidé mít odvahu otevřeně hovořit i nadále a přinášet podněty k potřebným reformám ve veřejném prostoru hospodaření s médii i politikou jako takovou.